Jak nám tchyně doslova ukradla syna: Po svatbě nás přestal navštěvovat, stále je u ní a prý potřebuj…

Dobré zprávy

Jak tchyně našeho syna nám ho vzala

Poté, co se náš syn oženil, už k nám skoro vůbec nechodí. Pořád je jen u tchyně. Neustále něco potřebuje pomoc v domě, radu, společnost… Nedovedu si ani představit, jak žila, než její dcera přivedla našeho syna do rodiny.

Náš Vojtěch je ženatý už přes dva roky. Po svatbě se s Jitkou odstěhovali do bytu, který jsme jim koupili ve chvíli, kdy Vojta začal studovat na univerzitě. Od malička jsme synovi stáli po boku, podporovali ho i chápali. Už před svatbou žil sám, protože ten byt byl blízko jeho práce.

Nechci tvrdit, že mi snacha nesedla spíš jsem tušila, že tahle mladá dívka není na manželství zralá, i když je od našeho Vojty mladší jen o dva roky. Jitka se chovala spíš jako dítě. Občas byla rozmazlená. Vojtěch na ni byl až příliš hodný, a já si stále lámala hlavu, jak bude zvládat život bok po boku s někým, kdo stále potřebuje vést za ruku.

Po seznámení s ní i její matkou, paní Kratochvílovou, mi bylo všechno jasné. Její matka je sice stejně stará jako já, ale působí jako nedospělé dítě. Možná jste se s takovými lidmi někdy setkali je jim přes padesát, ale stále žijí ve vlastním naivním světě. Paní Kratochvílová byla při svatbě své dcery již za sebou šesté rozvedené manželství.

Neměly jsme si moc co říct žila úplně jinak, ale naštěstí nás neobtěžovala. Naše styk byla omezený, zdvořile jsme pogratulovali dětem ke svatbě, a tím to haslo.

Varovné signály se začaly objevovat už před svatbou. Jitka totiž neustále tahala Vojtu k mamince jednou protékající kohoutek, podruhé nové zásuvky, potřetí spadlá polička v kuchyni. Zpočátku jsem to chápala doma chybí mužská ruka, pomoc se vždycky hodí.

Jenže s časem se frekvence nečekaných oprav u paní Kratochvílové nijak nesnižovala. Vojta nás začal odmítat, vždy měl v plánu jet s manželkou za tchyní. Vánoce, Velikonoce, svátky všechno slavili u ní. U nás zůstala jenom já, tatínek a moje maminka.

Nejhorší pro mě bylo, když syn přestal chodit na všechna rodinná setkání. A taky když už nevyslyšel ani naše prosby o pomoc.

Nedávno jsme koupili novou lednici a poprosili Vojtu, jestli by nám ji pomohl donést do bytu. Nejdřív souhlasil, ale pak zavolal, že nemůže, protože půjdou s Jitkou k její mamince, protože jí teče pračka.

Manžel mu zavolal a já přes telefon slyšela Jitku, jak říká: A to vaše rodiče neumí najít stěhováky? Vojta nakonec přijel, ale byl naštvaný k nepříčetnosti.

Tati, rozčiloval se, nemohl jsi prostě objednat stěhovací firmu? Teď tady tahám lednici!

Ztratila jsem trpělivost. Proč si jeho tchyně sama nepozve opraváře? Žije snad v jiném vesmíru, kde takoví lidé neexistují? Vojta tvrdil, že paní Kratochvílová potřebuje pomoc, protože je těžké najít někoho poctivého každý jen vezme peníze a nic neopraví.

Tehdy manžel nevydržel a řekl: Možná tvoje tchyně nerozumí elektrospotřebičům, ale pasáčkou je skvělou, protože dokáže vést jednu ovci opravdu umně. Vojta se okamžitě vytočil, popadl bundu a odešel. Do hádky jsem se nemíchala, i když jsem chápala, že manžel má pravdu nová rodina si z mého syna udělala domácího kutila, opraváře na všechno, zatímco na rodiče úplně zapomněl.

Od té chvíle spolu s otcem nemluví už přes dva týdny. Ani jeden z nich nechce ustoupit jako první. A já jsem mezi dvěma ohni samozřejmě, že má manžel v něčem pravdu, jenže mohl to říct jemněji. Vojta se teď urazil a vidět nás nechce. Ale já o něj kvůli malicherným sporům přijít nechci.

Manžel odmítá se synem komunikovat, Vojta je tvrdohlavý také, dokud se mu tatínek neomluví. V téhle situaci je spokojená jen jedna paní Kratochvílová!

Rate article
Add a comment