Můj bratr se objevil na mé svatbě a udělal ze mě a mé manželky zloděje! Nikdy mu to neodpustím!

Dobré zprávy

Moje zesnulá maminka mi kdysi dala prsten, který se předával v naší rodině z generace na generaci, jako nějaký poklad z telenovely. Zanechala mi ho jako prvorozenému takové rodinné stříbro, jen bez stříbra, spíš obyčejný zlatý kroužek s historií. Mladší sourozenci na tyhle tradice moc nebyli, tak jsem si řekl, že ten prsten využiju po česku a požádal jsem svou přítelkyni Alžbětu o ruku. Ta byla samozřejmě nadšená, protože kdo by odolal prstenu s tradicí a romantickým příběhem typu moje máma ho měla taky?

Jenže pár týdnů po těch úžasných zásnubách přišel za mnou brácha Mirek a povídá, že by rád požádal svou drahou polovičku Lucii o ruku s tím samým prstenem.

Promiň, brácho, ale už jsem ten prsten dal Alžbětě, odpověděl jsem mu klidně.

Jak můžeš dát takový rodinný klenot někomu, koho znáš pár měsíců?! rozčiloval se Mirek. A co když to nevyjde, co potom? Ten prsten zůstane někde na dně šuplíku u cizí ženské. Co by na to řekla máma?

No jo, Mirek žil se svou Lucií už pět let, v paneláku na Jižáku. Mamka ji měla ráda, ale prsten mi prostě odkázala jako nejstaršímu. A já si řekl, že je čas ten prsten zase trochu vyvětrat.

Slovo dalo slovo, nakonec z toho byla pořádná hádka skoro jak na Staromáku při hokeji. Došli jsme k závěru, že bude jednodušší, když ho na svatbu radši ani nepozvu. Tušil jsem ale, že si najde způsob, jak mě ztrapnit. A měl jsem pravdu.

Samozřejmě že dorazil v saku po dědovi a s náladou pod psa. Když se dostal ke slovu, prohlásil před celým sálem:

Vážení, vím, že jste tady, abyste slavili lásku těchto dvou holoubků. Ale jen málokdo z vás ví, že můj bratr je podvodník!

Všichni se po sobě ohlíželi a šeptali si: To snad ne! Podvodník na svatbě, to je lepší než televizní estráda!

A jeho nevěsta? Ta je taky pěkně vykutálená. Ukradli prsten naší mámě!

Svatba jela dál, ale atmosféra byla po zbytek večera napjatá jak struny v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy. Alžběta měla slzy na krajíčku, a já s Mirkem jsme si půl roku ani neposlali pohlednici z Jeseníků. Kontakt držím jen s nejmladším bráchou, Vojtou, ten je naštěstí v pohodě a má smysl pro humor.

Nedávno za mnou Vojta přišel, že se bude ženit a že bychom měli dorazit. Okamžitě se mi vybavilo, co provedl Mirek na mojí svatbě, a musel jsem s těžkým srdcem odmítnout.

Teď si všichni myslí, že jsem bezcitný suchar bez špetky srdce. Přitom jsme s Mirkem bývali nerozlučná dvojka skoro jako Pat a Mat, akorát že místo rozbitých věcí máme rozbitý vztah. Jenže na to, jak mi zničil můj velký den, do smrti nezapomenu.

Rate article
Add a comment