Rodiče mého manžela nemohou najít klid snaží se ho znovu spojit s jeho bývalou ženou. Copak nechápeš, vždyť přece mají společného syna! stěžuje si tchyně.
Jsem manželkou muže, jehož rodiče už dlouhá léta odmítají přijmout fakt, že jejich syn je dávno po rozvodu. A už jsou to čtyři roky. Pořád se snaží je sjednotit. S manželem jsme svoji tři roky. Žijeme spolu spokojeně.
Tchyně je přesvědčená, že její syn udělal životní chybu a jednal unáhleně. Prý by měl za každou cenu obnovit vztahy s rodinou bývalé ženy. Hlavně kvůli jeho synovi, kterého tam nechal.
V době, kdy jsem se seznámila s Kryštofem, měl rozvod za sebou. Podle jeho slov se rozešli po vzájemné dohodě. Bývalá žena si brzy našla nového muže. Asi právě milenec byl důvodem, proč se rozpadli.
Možná jsme udělali chybu, že jsme se brali. Maminka tvrdila, že se máme vzít. Tenkrát byla jeho bývalá těhotná a on se do ní vlastně nikdy nezamiloval. Jen jsem s ní chodil. Kdyby nebyla v očekávání, vůbec bych si ji nevzal, vysvětloval mi Kryštof.
Z jeho bývalé ženy jsem neměla strach. Naopak, chtěla jsem se na manžela lépe podívat. Zjistila jsem, že k bývalé rodině necítí stesk, je mu lhostejná. Ona o něj také nemá zájem. Provdala se a komunikuje s Kryštofem pouze kvůli synovi.
Jenom Kryštofova matka nemůže takový stav snést. Ani jeho otec. Pořád vymýšlejí způsoby, jak je dát dohromady. A náš vztah vnímají jako něco zbytečného.
Jste ještě mladí, svět máte před sebou. Proč bys měla vstupovat do cizí rodiny? ptávala se mne tchyně, když jsme byly samy.
Odpovídala jsem, že kdyby měl Kryštof manželku, vůbec bych do toho nešla. Ale on je přece rozvedený. Tchyně chtěla být ještě chvilku ostřejší, ale v tu chvíli přišel Kryštof a byla klid. Pochopila jsem, že kamarádka s ní ze mne nebude a já toho vůbec nelituji.
Vzali jsme se a začali společně žít. S tchyní jsem se setkávala jen při svátcích, jinak jsme spolu téměř nemluvily. Tehdy jsem musela trpělivě poslouchat její stesky o bývalé rodině Kryštofa. Manžel se ji snažil uklidňovat, ale celé to bylo pořád dokola.
Na děti jsme ještě nespěchali. V mateřské roli jsem se nikdy neviděla. Kryštof měl přeci syna. A tchyně měla radost právě z toho.
Po rozvodu se jeho matka pustila do akce: začala zvat bývalou snachu na Štědrý večer, vzdychala, že byli tak krásný pár, při každé příležitosti ji chválila.
Někdejší manželka však byla ke všemu netečná jen přišla a zase odešla. Všechno vyzařovalo její odtažitost.
Tchyně do Kryštofa sázela podezření, že má žárlit na bývalou, a naopak i mne provokovala. Volala mi a ptala se, zda vím, kde je můj muž a když jsem nevěděla, usuzovala, že je u bývalé. Nebo mu posílala vzkazy s pokyny, aby tam kvůli synovi šel. Děly se různé podivnosti.
Žárlivost ke mně nepatří. Ale celé mi to jde na nervy. Na Kryštofovi a jeho bývalé je zvenku jasně vidět, že už mezi nimi není nic a nikdy nebude. Ale společný syn věci komplikuje. Kryštof pravidelně posílá bývalé ženě peníze české koruny, samozřejmě. Občas si zavolají kvůli synovi, někdy ho přivede na návštěvu k nám. Bývalá není konfliktní, nežádá peníze navíc, nebrání ve styku se synem. Vypadá jako naprosto normální žena. Všichni se chovají jako dospělí. No a co, nevyšlo jim to každý si žije po svém a respektují se.
Jen tchyně to stále nechápe. Neustále pletichaří, pořád vymýšlí nové intriky. Kdy ji to přejde? Kdy prozře? Kryštof věří, že až mu porodím další dítě, vše utichne. Ale tomu já nevěřím.