Veselá historka o mé tchyni: Pozvala nás na večeři, i když dobře věděla, že po práci sotva dokážu sám otevřít dveře

Dobré zprávy

Tchyně je opravdová dáma… Vlastně bych mohla celý svůj příběh ukončit těmito slovy, protože v nich je obsažená celá moje bolest. Ale pro pořádek budu pokračovat. Každý večer jsem se vracela domů z práce totálně vyčerpaná a padla jsem na gauč. Představte si, jak moc jsem si v tu chvíli “přála” vařit něco dobrého pro svého snoubence. Jednoho dne jsem přišla domů a zaslechla svého muže, jak telefonuje. Zřejmě teprve začínal:

Ano. Ahoj mami…, jo…, jo…, ještě jsme nejedli! Právě přišla domů, něco uvaří, až bude mít chuť. Jo, jasně, mám hlad, dneska jsem měl jen snídani. Hlad není konec světa, mami, přežiju to. Takže… pozveš mě na večeři?

Byla jsem tak rozčilená, že jsem během celého hovoru neřekla ani slovo. Seděla jsem jen s pevně zaťatými pěstmi na klíně. A on, když položil telefon, rozzářil se a vesele poskakoval: Máma nás zve na večeři a začal vyjmenovávat všechny ty dobroty, které jeho maminka občas vařila. Nejradši bych byla řekla vše, co si o své tchyni myslím. A na konec bych si neodpustila poznámku o tom, proč se vlastně nemůžeš najíst dřív, než půjdeš spát?. Ale připravila jsem se, upravila jsem si make-up a šli jsme na večeři.

Ale to byla poslední kapka a později jsme se rozešli. Dnes jsem podruhé vdaná. Oba pracujeme a jsme hodně unavení. Proto si vaření střídáme. Díky tomu je u nás doma klid a pohoda.

Rate article
Add a comment