Za peníze jsem se stala mladší. Po letech se můj manžel dozvěděl pravdu a rozvedli jsme se.
Narodil jsem se v malé obci. Po dokončení osmiletky jsem šel na učiliště v oboru kuchař-číšník, které jsem absolvoval o čtyři roky později. Pak jsem pracoval v hospodě ve svém oboru, ale po pěti letech mi došlo, že musím se svým životem něco udělat. Platili mi ubohou mzdu a já jsem od života chtěl mnohem víc.
V práci jsem se seznámil s Tomášem, který žil v Praze a měl tam správné známosti. Vyrazil jsem za ním do Prahy a domluvil si s ním schůzku. Požádal jsem ho o pomoc, abych se dostal na vysokou školu. Neodmítl mě, ale řekl, že to nebude zadarmo. Měl jsem už něco našetřeno. Za tu pomoc jsem zaplatil opravdu hodně peněz.
Povedlo se mi také koupit nové vysvědčení. Zaplatil jsem za nové doklady. To byly ještě doby, kdy byly papírové průkazky. Podle těch dokumentů jsem byl o pět let mladší a na mém novém vysvědčení samé jedničky.
Tomáš mi pomohl s přijetím na školu.
Začal pro mě úplně nový život. Ocitl jsem se mezi jinými lidmi, mezi mladými a veselými spolužáky. O rok později jsem se oženil. Moje žena byla Jana, v té době jí bylo devatenáct. Pocházela z Prahy a já jsem se ubytoval v bytě jejích rodičů.
Když jsem dostudoval, začaly u nás změny. Padla komunistická vláda. S manželkou jsme se rychle dali do kupy, pronajali jsme si malý lokál a otevřeli hospodu. Později se nám podařilo ji odkoupit a stali jsme se majiteli vlastního podniku.
S manželkou jsme žili poměrně dobře, i když jsme neměli děti. Jednoho dne jsme se rozhodli navštívit vesnici, kde jsem prožil mládí. Sešel jsem se tam s kamarády ze školy a starými přáteli. Měl jsem úplně jiný život než oni a vypadal jsem mnohem lépe než moji vrstevníci. Záviděli mi a jeden spolužák prozradil mé ženě, že jsem pracoval v hospodě a mám víc let, než si myslí.
Jana mi začala vyčítat, že jsem ji podvedl. Hodně se změnila a začala pít. Brzy následoval rozvod. Museli jsme rozdělit rodinný podnik. Já si koupil byt a žena si nabrala úvěry v bankách, které po rozvodu platila s vysokým úrokem. Všechno se sesypalo.
Teď pořád pracuji, i když už bych mohl být v důchodu. Často si vzpomenu na Tomáše, který mi kdysi říkal, že je pošetilé falšovat doklady. Ale minulost už nikdo nezmění a chyby mládí nikdo napravit nedokáže.
Nedávno jsem byl na návštěvě u maminky a potkal jsem bývalou spolužačku. Už dva roky je v důchodu, stará se o vnoučata a pěstuje zeleninu na zahradě. Já pořád musím pracovat a zdraví už není nejlepší. Děláme v mládí ukvapené věci, za které v dospělosti platíme.
Budu rád za radu, jak napravit hloupost, kterou jsem před lety udělal.