Radka zaspala do práce, ale Davidovi to bylo úplně jedno, protože se stále tvářil, jako by byl středem celého vesmíru. Měl pocit, že všemu rozumí lépe než ti ostatní, a neustále rozdával své vzácné rady. Podle něj Radka všechno dělala špatně a byla, jemně řečeno, omezená. Její vysokoškolské vzdělání pro něj neznamenalo nic David snižoval každý její úspěch, jako by šlo o dětskou hru. Radka zatínala zuby a mlčky snášela jeho jedovaté poznámky. Její brýle s růžovými skly, které kdysi nosila, začaly být prošedivělé; teď už viděla všechny barvy jejich společného života bez příkras.
Den za dnem narůstala v Radce frustrace a podráždění, které v ní Davidovo chování vzbuzovalo. Už dávno se naučila nevnímat jeho jízlivosti a tiše přikyvovala jeho výrokům, jen aby se vyhnula nekonečným monologům. Ale toho dne jí praskla trpělivost. Udělala konečně to, co měla učinit už dávno postavila se sama za sebe.
Večer po práci vstoupil David do kuchyně, kde Radka se svou dcerou Marcelou večeřely. Nevšímal si čerstvě vytřené podlahy a v blátivých botách se rozvalil u stolu, jako by kuchyně byla jeho hrad. Radka mu klidným, ale pevným hlasem řekla, ať si zouvá, ovšem David ji přehlížel jako mlhu na šumavských loukách. S každým dalším slovem však začal být její hlas pevnější, důraznější kdepak stará Radka, tohle byla nová Radka. David zůstal šokovaný, až mu vypěnilo čelo.
Radka dál kladla důraz na svůj postoj, připomněla Davidovi, kdo je skutečný šéf v domě, a pohádka o harmonii se rychle rozpadla. Ty léta nasbírané křivdy vypěnily jak vřídlo v Karlových Varech. Bez obalu mu vmetla do obličeje svou zlost i to, jak nedbale přehlíží všechno, čeho dosáhla. Řekla mu rovnou, že pokud od ní očekává servis, musí jí dát vědět dopředu, a že jeho chaotickým požadavkům už nehodlá vyhovovat.
Jakoby ze sebe odloupla starou kůži, Radka vyjádřila rozhodně, že už nikdy nebude poslouchat jen jeho příkazy, ani vařit jeho oblíbené jídla na zavolání. Právě tehdy ucítila nádhernou lehkost takovou, jaká přichází ve snech, kdy člověk najednou umí létat.
Radka vyšla z bytu s igelitkou, v níž byly zbytky těstovin a klobás, které uvařila, a s podivnou jistotou v srdci prošla mezi paneláky. David křičel za ní, ale jeho hlas se ztrácel v ranní mlze, jako by patřil jinému světu. Dvě hodiny na to se vrátila promáčená, s promočeným kabátem, jakoby prošla Vltavou. A David, nečekaně měkký, jí pomohl do suchých ponožek, dal jí horký čaj do dlaní.
Pokusil se s ní domluvit skoro jako by jej pohltila jiná tvář ale Radka mu s pevnou jistotou oznámila, že jeho chování už nesnese, a požádala ho, aby se změnil, nebo odešel. David pochopil, že musí něco udělat, pokud chce zachovat rodinu pohromadě; vždyť jeho dcery byly jeho celý svět. Radka trvala na upřímné snaze buď změna, nebo konec. David slíbil, že do toho půjde.
A tak David, v náhlém návalu snové fantazie, uvařil Radce špagety carbonara podle receptu své prababičky z Jižních Čech, jako gestem svého závazku ke změně. Tenhle pokrm se stal jakýmsi hlavolamem jejich vztahu nenápadným testem, z nějž oběma vyplynula nová chuť čelit společné budoucnosti s větší harmonií.