Vzpomínám si, jak před dávnými lety stála Viktorina ve dveřích našeho malého bytu v Brně a držela pevně za ruku Marka. V očích jí byla patrná úzkost a nohy se jí třásly.
Mami, to je moje kamarádka Viktorie, představil ji tehdy Mark, právě když se vrátil z další pracovní cesty.
Byl pryč dva týdny a tentokrát nepřijel domů sám. Mark bydlel s rodiči v dvoupokojovém bytě, takže v noci Viktorie spávala v jeho pokoji a Mark přespával v kuchyni.
Kde jsi ji vůbec vzal? divila se jeho maminka. Všichni mladí teď nosí křiklavé oblečení a mají piercingy na obličeji.
Mami, měl jsem štěstí. Potkal jsem ji na koleji, kam jsem byl přidělen. Vyrůstala v dětském domově, odpověděl Mark prostě.
Další ráno přišla Markova sestra k matce na návštěvu.
A kde máš ty svoje mladé?
Šli na matriku podat žádost, odpověděla maminka.
Ten tvůj Mark je ještě takový mladíček. A na co si natahuje do domu tu sirotu? Teď si radši schovej všechny cennosti, kdo ví, co jí vězí v hlavě.
Co to povídáš? rozčílila se Markova matka.
Taky jsem vyrůstala v ústavu. Chceš tvrdit, že jsem jiná než ostatní? ohradil se Markův táta a Viktorie tak měl hned spojence.
Jen počkejte, časem se ty její kořeny ozvou, přisadila si sestra.
Neopovažuj se takhle o Viktorii mluvit! okřikl ji otec přísně.
Naštěstí Markovi rodiče věřili, že jejich syn má právo rozhodovat o svém životě. Proto se do jeho volby nepletli. Mladí se nakonec rozhodli, že budou nanejvýš nejdřív bydlet s rodiči, ale brzy plánovali osamostatnění. Popravdě, Viktorie nebyla zpočátku zrovna hostitelkou snů. Tchyně už byla několikrát na pokraji rezignace, ale tchán se Viktorie vždycky zastal.
Později Mark pověděl, že Viktorie chce jít studovat češtinu na univerzitu. Znamenalo to, že by měl sám živit domácnost. Tchyně z toho nebyla radostí bez sebe, leč nic nenamítla sama věděla, že v dnešní době je bez diplomu těžké se prosadit.
Nakonec se mladí přestěhovali do malého bytu v Líšni. Viktorie začala na částečný úvazek učit češtinu.
Tchyně svého syna litovala a nabídla, že u nich mohou ještě nějaký čas bydlet. Ale tchán respektoval rozhodnutí mladých a přál si, ať si jdou vlastní cestou.
Jednoho dne přinesla teta tchyně dvě pánve.
Podívej, co mám. Jednu ti prodám, když budeš chtít, můžeš ji dát dětem. Dnes má každý trable s penězi, a tihle dva o to větší.
Ty víš, že si ti moji vedou dobře. Viktorie zvládá studovat, uklízet i vařit, oponovala tchyně.
Nakonec dala pánvičku samotné Viktorii a hned jí radila míchat jen dřevěnou vařečkou!
Uteklo jen pár dní. Jednou přišla tchyně na návštěvu a našla Viktorii v kuchyni uplakanou.
Karbanátky jsem připálila, vzlykala Viktorie, drhla jsem pánev drátěnkou. Byl to přece tvůj dárek.
Ale no tak, nedělej si z toho těžkou hlavu! konejšila ji tchyně.
Mark našel obě dvě na zemi. Chtěl už něco říct, ale nakonec jen mávl rukou, že si to zvládnou samy.
Od té doby uplynulo už osmnáct let. Viktorie se stala zástupkyní ředitele. Za tu dobu se z ní pro tchyni stala vlastní dcera jen sestra tchyně jim prahla záviděla do konce života.
Opravdu záleží na tom, kde člověk vyroste, když má čisté a laskavé srdce?