Hele, víš, že mám špatný zrak už od malička, takže jsem celou dobu nosil brýle. Jak jsem trochu povyrostl, přešel jsem na čočky, ale občas jsem byl línej nebo nepozornej a šel jsem venčit psa bez nich, nebo běžel do obchodu a brýle jsem samozřejmě nechal doma. Přesně takhle to bylo i ten osudový večer. Spěchal jsem do večerky, vyřítil jsem se z bytu, seběhl po schodech z pátého patra (výtahem bohužel nedisponujeme) a až u vchodu mi došlo, že ty brýle jsem zase nechal doma. Už se mi ale fakt nechtělo vracet, tak jsem to risknul bez nich.
Stál jsem pak u regálu s rybími konzervami a pořád jsem prudil prodavačku otázkami, co je to vlastně za ryby a v čem to plave, ale když začala markovat další zákazníky, obrátil jsem se na holku, která stála kousek ode mě. Chvíli jsem na ni koukal, něco mi na ní přišlo povědomý. Ten rozcuchaný drdol na hlavě, co vypadal skoro jako rohy, obrovská rudá šála, černý dlouhý kabát…
Mohla byste mi poradit, který z těchto je makrela v rajčatové omáčce?
Byli jsme kdysi na gymplu ve vedlejší třídě, pamatuju si ji dobře, protože měla vždycky šílený styl a učitelky ji věčně vytýkaly nalakované nehty.
Tohle je makrela přesně pro vás, řekla mi polovičně oficiálně. Ještě něco dalšího?
Promiňte, já jsem si zapomněl doma brýle, vůbec na nic nevidím.
Nakonec jsme spolu prošli celý obchod, povídal jsem jí o našich učitelích, ona přikyvovala a smála se historkám. Po nákupu jsem navrhl, jestli nechce ještě na chvíli ven, projít se v tom studeném podzimním vzduchu, nebo jít na čaj nebo kafe a ještě si trochu popovídat. Řekla mi, že pracuje na veterinární klinice to mě překvapilo, vůbec bych ji k tomu netipoval. Prohodili jsme si čísla a mluvili o tom, že bychom se třeba mohli znovu potkat.
Když jsem dorazil domů, nasadil si brýle a mrkl na mobil, přišla mi od ní zpráva pět minut poté, co jsme se rozloučili.
Promiň, že jsem zalhala. Nebyla jsem tvoje spolužačka, chodila jsem do áčka na jiné škole. Ale jestli ti to nevadí, můžeme někdy zajít na kafe. Zvu tě já!
Neodmítl jsem. Potkali jsme se znovu a nemohl jsem z ní spustit oči, jak byla krásná. Mnohem hezčí než tehdy na škole!
Začali jsme se scházet, teď spolu chodíme na rande a občas mě provokuje s tím, jestli opravdu tak špatně vidím, nebo jestli jsem ji tenkrát jen balil. Ale je to jasně jen legrace. Přijde mi to celé jako taková malá hra osudu.