Minulý měsíc se mi konečně narodil vnuk. Byla jsem v sedmém nebi a nemohla se dočkat, až malého poprvé uvidím. Jenže nás doma nečekalo žádné vřelé přivítání. Švagrová nám dala otevřeně najevo svou nespokojenost. Přinesli jsme dárky, hračky a obálku s penězi v korunách, přesto v její tváři byla spíš nechuť než radost. Totéž platilo i u švagra.
Cítila jsem se dotčená, vždyť jsem stejně oddaná babička jako každá jiná. Moje snacha byla nezdvořilá vůči mně i mojí dceři, i když Zdenča jí chtěla dát jen dobře míněnou radu s třemi dětmi už má přece zkušenost. Polovinu darovaných věcí nám snacha dokonce vrátila. Prý novorozenec plyšáky stejně nepotřebuje možná ne hned, ale jednou snad využije všechno, co dostal. Proč to odmítat?
Když jsme u nich byli na návštěvě, ne nabídli nám ani kávu. Můj syn jen mlčel a zadíval se do země v tom domě zřejmě nemá hlavní slovo on. Jely jsme domů a mně tekly slzy, protože jsem něco takového vůbec nečekala.
Od té doby vídám svého vnuka jen na fotkách, nemám možnost za ním přijít. Své děti zvu k sobě domů, ale snacha k nám nechce. Prosila jsem syna, jestli by s kočárkem nepřišel aspoň do parku, ale prý nesmí. Snacha mu kontroluje každý krok a nechce ho nikam pustit.
Svoji dcerku krmí sunarem jen proto, aby nemusela kojit, protože si myslí, že ji budeme soudit. Proto se raději nechce s námi potkat. Ale mně to nevadí hlavně, když dítě roste zdravé, a na způsobu výchovy se přece každý může rozhodnout po svém.
Dřív jsme si se snachou rozuměly, i s jejími rodiči. Ale po narození vnuka jako by mi ji někdo vyměnil. Nijak jsem jí neublížila, tak nechápu, proč se ke mně najednou chová tak odtažitě. Kamarádky se diví, že vnuka mám, ale nikdy ho nevídám.
Maminka na mě přepsala byt. Plánovala jsem ho prodat a z peněz podělit syna a dceru. Po tom všem ale manžel nesouhlasí. Tvrdí, že je lepší pronajímat byt cizím a nedávat nic tak nevděčným dětem. Možná má pravdu v stáří nám nakonec možná opravdu nezbude, kdo by se o nás postaral. Člověk dává, jak nejlépe umí, ale někdy musí přijmout, že na blízkost a vděčnost není vždy jednoduchý nárok. V životě je nejdůležitější umět odpouštět a vážit si těch, kteří s námi chtějí být opravdu upřímně.