Když se vrátil z práce, kocour nebyl doma.
Pamatuji si, jak byl Petr vždy skromným mladíkem, bez špatných návyků. Když slavil pětadvacáté narozeniny, rodiče mu darovali byt. Tedy, nebylo to tak, že by mu ho přímo dali pomohli mu sehnat peníze na první splátku hypotéky. Petr tak začal žít sám. Pracoval jako programátor a byl spíš samotář, život trávil v klidu a moc se s nikým nestýkal.
Aby nebyl tak osamělý, rozhodl se vzít si domů koťátko. To mělo vadné přední tlapky lidé, u kterých byla jeho matka, chtěli kocourka utratit. Petrovi ho bylo líto, a tak si ho vzal k sobě. Dal mu jméno Fešák. Žili spolu v pohodě Petr se vždy těšil domů za Fešákem, který ho čekal na rohožce v předsíni.
Po nějakém čase se Petr začal vídat s dívkou z práce. Jmenovala se Miluše, byla energická a brzy si získala jeho náklonnost. Už necelý měsíc po seznámení se k němu nastěhovala. Fešáka si ale hned nezamilovala, a prosila Petra, aby ho dal pryč. On však odmítl vysvětlil jí, že Fešák je pro něj nesmírně důležitý.
Miluše však nepřestávala naléhat. Znovu a znovu Petra prosila, aby se kocoura zbavil. Tehdy jí Petr řekl, že kocour zůstane. Miluše mu tvrdila, že kocour kazí jejich dojem, protože hosté se štítí jeho tlapek. Petr byl tehdy rozpolcený, protože oba miloval Miluši i Fešáka.
Jeho rodiče navíc volbu synovy partnerky neschvalovali. Zdála se jim Miluše drzá a neurvalá. Prosili Petra, aby se svatbou počkal, aby si ji pořádně rozmyslel.
To nejdůležitější přišlo, když k nim na návštěvu přijeli rodiče Miluše. Petr tehdy pochopil, že nechce svůj život spojit s ní. Milušin otec se smál už ve dveřích, když uviděl Fešáka. Nazval ho podivínem. Petr se samozřejmě kocoura zastal. Jenže večer neubíhal v přátelské atmosféře Miluše i otec se posmívali Fešákovi kvůli jeho tlapkám. Bavili se tím, že si vymýšleli hloupé nápady, kam by bylo možné kocoura odložit. Milušina matka se přidávala ke smíchu.
Druhý den, když Petr po práci dorazil domů, kocour nebyl nikde. Zeptal se Miluše, kde je Fešák. Odpověděla mu, že ho odvezla na veterinární kliniku a tam ho nechala.
Petr ihned vyrazil k veterině hledat svého kamaráda. Pátral celých pět hodin… A našel ho. Fešák v jeho náručí tiše přede, šťastný, že ho Petr našel.
Když se Petr vrátil, řekl Miluši, ať si sbalí věci a odejde. Nechtěl ji už nikdy vidět. Znechutila se mu.
Ráno si Miluše zabalila věci a odešla. Bez řečí. Uražená. Nikdy by ji nenapadlo, že kocour bude pro Petra důležitější než ona. Petr a Fešák zůstali sami kocour radostně vítá svého pána každý den po práci.
Takové to bylo dávno a vždy si uvědomím, že v životě je nejdůležitější opravdová láska a věrnost, nikoliv uhlazený dojem pro cizí oči.