Moje tchyně je opravdu ochranářská vůči svému synovi. Každý den během dovolené můj manžel chodí na oběd k mamince. Každý den mu od ní přichází textová zpráva. Když má problém, běží hned za ní, aby mu poradila. Potřebuje-li peníze, jde rovnou za ní.
Dnes jsem se vracel z práce domů a tchyně seděla v našem obýváku s kufrem plným věcí a knih.
Dobrý večer, paní, pozdravil jsem ji. Co tu děláte s tím kufrem?
Rozhodla jsem se, že tady zůstanu týden, pomůžu ti s domácností, s dítětem, s tvým mužem. Koneckonců musíš svého muže dobře nakrmit. A nemáš vždycky na všechno čas. Tady v Praze pracuješ, že? odpověděla.
Samozřejmě, tchyně je ženou velmi autoritativní a svéráznou. Nehádal jsem se, ani jí nic nevysvětloval, šel jsem raději za manželem. Jeho reakce mě fakt odzbrojila!
Miláčku, nerozumím: tvoje maminka tady chce zůstat? Bez toho, aby se zeptala nás? Tvrdí, že nezvládáš domácnost.
Mně to nevadí. Ať zůstane. Proč může tvoje maminka přijít na týden, a moje ne? Je moje maminka horší? Když tvoje maminka byla u nás týden, řekl jsem snad něco proti? reagoval manžel.
Počkej chvíli… Moje mamka bydlí v Brně, přijede jednou, maximálně dvakrát do roka! Nemůžu ji hodit do hotelu. Tvoje maminka bydlí tři ulice odsud a chodí k nám skoro každý den! odpověděl jsem.
Nechci, aby moje tchyně byla u nás doma beze mě. Už ji vidím, jak se hrabe v našich věcech a prohledává skříně, když nejsme doma.
Manžel je na máminu péči zvyklý odjakživa. Už má šediny, ale ona pořád běhá s polévkou a utírá mu nos. S tchyní se kvůli tomu často dohadujeme. Vadí mi, že manžel se od matky ještě neodpoutal. Tchyně se uráží, že se dost nestarám o jejího syna. Kvůli tomu mi neustále radí, co mám dělat, jak mám žít, jak se mám starat o jejího syna.
Když jsme se vzali, chodila k nám dennodenně, prala mu ponožky a čekala, až přijde domů s večeří už hotovou. To mě samozřejmě přestalo bavit. Promluvil jsem si s manželem, on to řekl mamince. Snížila návštěvy na dvakrát až třikrát týdně. Po narození syna to začalo nanovo.
Teď jsem se rozhodl, že si pronajmu byt a odejdu, jestli u nás začne tchyně šéfovat. Řekl jsem to i manželovi odstěhuji se, když tu zůstane jeho máma.
Moje maminka chce jen pomoci! řekl s hořkostí.
A já její pomoc potřebuju?
Uvědomil jsem si, že je důležité najít rovnováhu mezi tím, co mi je příjemné, a snahou vyhovět rodině. Někdy je nutné si nastavit hranice, abych mohl žít podle sebe.