– Beru si tvého bývalého manžela. Nevadí ti to, viď? David mi už dal zásnubní prsten,“ a kolegyně mi podává úplně ten samý prsten, jaký kdysi David daroval mně.

Dobré zprávy

Proč ses rozhodla pro rozvod? zeptala se jí tchyně s výrazem, jako by na to měla právo. Věra rozhodně nechtěla bydlet s rodiči svého manžela. On ji však přesvědčil. Tvrdil, že jeho maminka si nepřeje, aby její jediný syn odešel. A přitom je Radek už třicet čtyři let starý! Věře ho bylo trochu líto.

Máme jiné představy o životě. Obyčejné rozdíly. Nejsme první, a rozhodně ani poslední, řekla Věra, i když by ráda řekla pravdu naplno.

A proč vlastně? Protože Radkova maminka každý den volá přes videohovor, aby zkontrolovala, jestli se Věra o domácnost stará správně. To se dělo ve dnech, kdy nemohla osobně přijet. A na svatbě, když popřála novomanželům, řekla:

Jsem moc ráda, že se můj milovaný syn konečně oženil. Samozřejmě si mohl najít i lepší, ale co už. Hlavně že je to tak, synáčku. Nebuď uražená, snacho.

Možná měla Věra odejít už tehdy. Tchyně to, že Věra odejde od Radka, chtěla od začátku a dělala pro to všechno možné. Ale Radek se nikdy nepostavil za svoji ženu. A když jednou Věra a Radek projíždějí autem kolem domu tchyně a ona nedovolí Věře vejít, Radek jen mlčí. Tchyně totiž musela mluvit se synem sama. Věra musela čekat venku skoro hodinu.

A zase proč zůstávala? Sama to nechápe. Ale teď už to má vyřešené. Nevytahujte na mě tady nic o rozdílných názorech, to je jen v pohádkách. No tak, řekni mi, co ti na mém synovi vadí. Přiznávám, že jsi nebyla moje vyvolená pro Radka. A teď, když je to takhle, nenechám tě jen tak odejít. Řekni mi to narovinu!

Věra se usmála sarkasticky. Nepotřebovala její svolení. Odejít uměla i bez něj. Do toho domu přišla jen kvůli manželovi. A rozvod měl jediný důvod tchyně. Odcházím, řekla klidně Věra. To ti nedovolím! odpověděla tchyně. Vůbec mě to nezajímá. Pro mě jsi nikdo, odsekla Věra. Tak mi vrať půlku ceny toho prstýnku! vykřikla tchyně. Cože? Chci zpět polovinu ceny toho prstenu, co ti můj syn koupil.

Věra se zasmála: Mluvíte o tom prstenu jen proto, že je to jediné, co si kdy tvůj syn sám vydělal? Klidně si ho nechte. Já o něj nestojím.

Tak se rozešli. Věra pořád přemýšlí, jak mohla vůbec souhlasit s manželstvím s Radkem, když už před svatbou viděla, jaká jeho matka opravdu je. Jak vůbec mohla kývnout? To ví asi jen Pánbůh.

A já se vdávám, řekla jednou Věřina kolegyně z práce, Jana. Vážně? A za koho? Nechci tě ranit To snad ne Věra pochopila hned: Za Radka. Tvého bývalého. To si děláš legraci? Dobře jsi věděla, jak jsme se rozešli! Vím. Ale pro každého je to jiné. Radek je velmi pozorný. A jeho maminka nám všem pomáhá. Občas až moc, ale to je jedno.

Mně už je to jedno. Hlavně že je po všem. Hele, podívej se na prstýnek, co mi Radek dal. Podívej

Věra přesně ví, co uvidí. Je to stejný prsten, co kdysi dostala ona. Ani si nedali tu práci koupit nový. Není divu.

Je na něm vyryto: Navždy spolu. Kéž by tu větu šla vymazat.

Rate article
Add a comment