Pamatuji si, jak před dávnými lety, těsně před začátkem prázdnin, přišel můj manžel Václav s návrhem, abychom léto strávili na chalupě jeho rodičů za Prahou. V naší rodině vyrůstaly dvě děti náš syn Honza, devítiletý školák, který celé prázdniny nechodil do školy, a naše malá dcera Milada, které tehdy bylo sedm měsíců. Myslela jsem si, že by jí čerstvý vzduch a venkov mnohem víc svědčil než pražské horko a ruch. Václav mě ujišťoval, že jeho rodiče, paní Marie a pan Josef, budou rádi, když budou mít vnoučata nablízku. Prý dobře vědí, jak náročné je starat se o malé děti, a nebudou od nás vyžadovat žádné zázraky.
Zdálo se mi to jako skvělá příležitost, jak prožít léto pohromadě a užít si klid na venkově. S důvěrou jsem souhlasila. Časem se ale ukázalo, že jsem se krutě zmýlila
Jak jsme se přesunuli na chalupu, manžel se svým otcem se rozhodli, že do vesnice příliš nepatří. Hned po pár dnech odjeli zpět do Prahy za prací a na chalupě se objevovali jen o víkendech. Tehdy očekávali, že bude připravený stůl, všechno uklizené a vůbec, aby měli doma pohodlí a klid po týdnu práce. Celý týden jsem tedy byla s dětmi sama a společnost mi dělala jen tchyně Marie.
Náš Honza byl živé dítě, stačila chvilka nepozornosti a chalupa byla vzhůru nohama. Musela jsem ho mít pod dohledem neustále. Milada byla ještě malinká a kromě péče o ni jsem se musela starat i o to, abych pravidelně jedla a aspoň trochu odpočívala, abych nepřišla o mléko. Zápřah a stres byly větší než v Praze o nějakém užívání si přírody se nedalo vůbec mluvit.
Tchyně Marie se hned pustila do práce na zahrádce a v skleníku; já měla na starosti domácnost, vaření, mytí nádobí. Dohodly jsme se, že na děti budeme dohlížet postupně. Noční kojení mě vždy vyčerpalo a chodila jsem spát v devět večer. Tchyně se zatím ještě lopotila venku. Každý večer, když jsem děti ukládala, jsem se jí ptala, zda nepotřebuje pomoc, ale vždy mě odmítla.
Trpělivě jsem snášela všechny každodenní trable, byla jsem přesvědčená, že jsme si s Marií vytvořily pěkný vztah.
Jenže skutečnost byla jiná. Pravda se ukázala jednoho sobotního odpoledne, když si mě Václav vzal stranou. Řekl mi, že jeho máma je proti mně zklamaná, dokonce se zlobili. Údajně byla vyčerpaná z práce na zahradě a cítila, že jí nijak nepomáhám spíš jen spím a odpočívám. Václav mi opakoval větu, kterou mu jeho máma opravdu řekla: Správná snacha by měla vstávat dvě hodiny před tchyní a chodit spát nejméně dvě hodiny po ní
Navíc ji prý rozčilovalo, že po odpoledním spánku Honzy a Milady jsem nedbala na to, abych uklidila a urovnala jejich postele podle ní to bylo nehygienické a neodpovídalo jejím představám pořádku.
Možná opravdu nejsem dokonalá hospodyně, ale dodnes nepochopím, proč jsem měla lítat po zahradě do úmoru, jen aby byla Marie spokojená…