Už více než dvacet let žiji ve svém domě na okraji Českých Budějovic, a soused bydlí hned vedle, ne o mnoho kratší dobu. Začal stavět svůj dům právě tehdy, když jsem byla u posledních úprav interiéru.
Znali jsme se dobře, často jsme si povídali přes plot a občas si vyměňovali drobnosti. Nikdy mezi námi však nevzniklo skutečné přátelství.
Ten rok, když byla zima tuhá, jsem na nějakou dobu odešla bydlet ke své dceři Evě, protože mi zdravotní potíže nedovolily být doma sama. Jakmile na jaře povolil mráz, začala jsem se těšit zpět domů.
Vrátila jsem se na konci dubna, kdy sníh už dávno roztál. Dům byl v pořádku, i když jsem se pořád trochu bála. Přesto jsem se hned pustila do práce v předzahrádce a na zeleninovém záhonku. Upravovala jsem chodníčky a sázela sazenice.
Mám dvě malé fóliovníky. V jednom jsem zasadila okurky a papriky, a v druhém rajčata.
Na záhonech rostly jahody, mrkev, cibule a kopr. Podél plotu, který nás odděluje od souseda, jsou keře rybízu a angreštu. Pracovala jsem od rána do večera a soused si toho nemohl nevšimnout. Opět se mi zhoršilo zdraví. Dcera mě odvezla na pár dní do města, a přes léto mě poslala na měsíc do lázní v Karlových Varech.
Nakonec, když přišel září a já se cítila lépe, vrátila jsem se domů. Vyšla jsem na zahradu a zarazila se dřevěný plot mezi našimi pozemky byl polámaný tak, že se dalo volně vejít ke mně na záhony.
Bylo jasné, že soused využíval moje fóliovníky i záhony. Ani jednou mi nezavolal, ačkoliv měl číslo.
Samozřejmě mě to vyvedlo z rovnováhy. Zeptala jsem se přímo, proč je plot poškozený. Přiznal bez ostychu, že mu to tak lépe vyhovuje nemusí obcházet, má to ke svému domu blíž, a do mých fóliovníků taky. Řekla jsem mu, že mi vadí, když mi někdo vstupuje na pozemek bez svolení.
Poprosila jsem ho, aby plot dal zpátky do pořádku. Nakonec jsem dodala, že by bylo správné, kdyby mi z úrody něco přinesl. Na zeleninu už mi tolik nezáleželo, ale chtěla jsem, aby se soused naučil, že ne vždy je vše zadarmo. Tohle si určitě zapamatuje.