Kolik toho dokážeš namluvit? Bylo by dobré, kdybys uvařila pro mého syna! Tchyně Anny nikdy nevynechala příležitost jí citově zatlačit.

Dobré zprávy

Lenka, ozvala se tchyně. Lenka, která právě telefonovala, sebou trhla. Zase tam jenom sedíš jako obvykle, řekla tchyně se zjevnou nelibostí. Lenka na to nereagovala a pokračovala v hovoru. Snažila se ji nevnímat. Pořád si povídáš, povídáš mohla bys radši nachystat něco k jídlu mému synovi, pokračovala tchyně otráveně.

Ticho, pravila Lenka a dokončila hovor. Podívejte se na ni! No jo! pronesla tchyně, když odcházela ven. Lenka odložila telefon a s úlevou vydechla. Byla už opravdu vyčerpaná z té každodenní rutiny. Minulý rok s manželem konečně splatili hypotéku. Byl to sice jen byt o jednom pokoji, ale kuchyň byl prostorný a měli tady balkon. Konečně mohli začít přemýšlet o dítěti. Lenka pracovala z domova, její muž to dobře věděl a chápal, že to není tak snadné, jak to vypadá. Tchyně to ale stále odmítala pochopit.

Rodiče Tomáše žili na malém městě, takže mladí za nimi jezdili jen občas. K tomu jejich soused plánoval přestavbu domu a dlouho rodinu přemlouval, ať svůj domek prodají. Později se naskytlo, že se v domě vedle Tomáše uvolnil byt. Tchyně, která vždycky tvrdila, že ve městě žít nechce, změnila názor během jednoho týdne a dům prodala. Tomášův tatínek ještě chodil do práce, zato jeho matka odcházela do důchodu a byla sama doma často smutná tady ve městě měla aspoň Lenku nablízku. Jenže tchyně si neuvědomovala, že její snacha celý den pracuje po telefonu a nemá čas jen tak povídat nebo brouzdat po internetu. Měla každý den povinnosti a hodně práce.

A tak, jakmile Tomáš odešel ráno do práce, tchyně se zjevila v bytě mladých. Ze začátku se Lenka snažila vysvětlovat, i Tomáš zkoušel domlouvat, ale všechno marné. Uběhlo pár dní a tchyně znovu bušila na jejich dveře. Jednou se rozhodli neotevřít. Lenka pak musela pracovat se zvukem zvonku v pozadí. Nakonec tchyně vykřikovala, že zavolá policii, a to teprve Lenka otevřela. Tomáš s Lenkou nevěděli, jak se nepřestávající návštěv zbavit, ale takhle to jít dál nemohlo. Jednu chvíli byla tchyně dokonce uražená, ale to jí vydrželo sotva den.

Hned den nato se opět objevila s nekonečnými radami a dlouhými řečmi. Já už to nevydržím! svěřila se Lenka Tomášovi. Tvoje máma neposlouchá ani tebe, natož mě. Rozumím. Opravdu nevím, co s tím. Bylo to jejich rozhodnutí prodat dům a odstěhovat se do bytu. To jsem jim nedokázal rozmluvit. Nenapadá mě ale, co by máma mohla dělat, aby měla vlastní starosti. A co bys jí navrhl? Už jsem všude sháněla nějakou činnost. Mezi nimi zavládlo ticho.

Kolik máme našetřeno? zeptal se Tomáš najednou. Podíváme se… Proč? divila se Lenka. Bydlíme v garsonce, a až budeme mít dítě, budeme potřebovat víc prostoru. Co kdybychom se poohlédli po větším bytě? Po větším? V jiné části města? Jo. Proč to odkládat? To snad není možné, zajásala Lenka a padla mu do náručí. Následující den byla samý úsměv, dokonce jí nevadila ani opakovaná tchynina návštěva. Za dva týdny mladí rodiče ohromili novinou.

Co to má znamenat? posadila se tchyně na židli. No tak, děti, kde budou spát naši vnoučci? Tak je to správně! dodal s úsměvem Tomášův otec. Mami, no tak, řekl Tomáš, budeme bydlet jen v jiné části Prahy, ne v jiném městě. Nebuď smutná. V domě žije spoustu sousedek tvého věku. A rádi tě přijdeme navštívit!

A světe div se, tchyně si v novém domě rychle našla kamarádky a mladí konečně začali psát vlastní kapitolu života.

Rate article
Add a comment