Jestli si myslíte, že jsem kdy snil o rodině, vůbec to není pravda. Nepotřebuji manželku. A už vůbec ne ženu, jako jsi ty.

Dobré zprávy

Hele, musím ti něco vyprávět o mém kamarádovi Tomášovi. Před pár lety se konečně oženil. Neuvěříš, jak dlouho odolával už mu bylo třiatřicet a pořád si žil jen pro sebe, proti svatbě byl vždycky zásadně. Všechny ty návštěvy rodičů na neděli, nákupy na celý týden, rodinné oslavy to pro něj byla prostě noční můra. Když se ho rodina a kámoši snažili popíchnout, vždycky měl stejnou odpověď:

Hele, mám svůj byt, slušnou práci, co bych ještě dělal s rodinou? Vystačím si sám. A navíc mám věrného kámoše mého psa Ťapku. Žijeme spolu a žádné drama. A ženský? Dneska jsou, zítra nejsou.

Ale znáš to, na každého jednou dojde. No a došlo i na Tomáše. Sebrala ho jedna žena, chytla ho do sítí a už ho nepustila. Byla to dost vyčůraná holka zpočátku nedostupná, a to ho asi právě bavilo. Jmenovala se Miluše, bylo jí devětadvacet, rozvedená, ale bez dětí. Potkali se v kavárně v centru Brna.

Časem se viděli znovu, Miluše párkrát přespala u Tomáše, pak si do jeho skříně dala pár věcí a než se nadál, bydlela u něj naplno. Jednou večer spolu seděli v kuchyni, pili čaj a Miluše najednou povídá:

Tomáši, víš, párkrát jsi zmínil svatbu. No asi bych byla taky pro.

Tomáš mohl přemýšlet, jak chtěl, ale žádnou zmínku o svatbě si nepamatoval. Ale vymluvit se moc nedalo. Snažil se, ale Miluše hned přešla na plánování svatby.

Tak cítil, že mu to trochu ujelo z rukou, ale co dřív nebo později by na to stejně došlo. A upřímně, Miluše byla vlastně fajn volba. Takže teď byl o svobodného chlapa méně.

První rok byl v pohodě až na ty drobné neshody, které občas mezi nimi proběhly. Miluši štvalo, že Tomáš někdy přišel domů pozdě, nebo dokonce opilý, což mu říkala dost jasně. Ona na oplátku občas chatovala se svým bývalým mužem a vyprávěla mu o Tomášových prohřešcích. Tomáš z toho zrovna nadšený nebyl.

Když si z toho Miluše dělala legraci, házela do placu, že by měl být k lidem laskavější. Jednou měl Tomáš v práci oslavu šéfových narozenin, došel domů pěkně nachmelený a prostě si lehl v obýváku. Pak najednou slyšel, jak si Miluše povídá s Ťapkou:

Ty jsi ale pěkný vykuk. Celý den jen jíš a spíš. Jinou práci snad ani neumíš. Vlastně jsi chytřejší než ten tvůj páníček. Ty aspoň mlčíš, ale všechno chápeš. Zato on nechce pochopit vůbec nic. Jak s takovým můžeš žít?

Tomáš se chvíli přemáhal, že by jí šel říct svoje, ale pak slyšel ještě něco:

Zase přišel domů nalitej. I tobě smrdí ten chlast, viď? Kdyby si aspoň někdy nechal si poradit. Už mě nebaví se na něj dívat. Škoda, že jsem si ho vůbec vzala! Na první pohled normální chlap, ale nakonec k ničemu. Můj bývalý byl lepší nepil, vydělával dost peněz Tak mě sice jednou dvakrát podvedl, ale komu se to nestane? Nosil dárky, uměl se omluvit Pořád mě přemlouvá, ať se k němu vrátím. Co myslíš, Ťapko? Dej mi nějaké znamení

V tu chvíli Tomáš vstal, vešel do pokoje, zavolal na Ťapku, podíval se na Miluši a prostě jí řekl:

Víš co, jestli sis myslela, že já jsem snil o rodině, tak to jsi vedle. Manželku nepotřebuju. Obzvlášť ne takovou, jako jsi ty. Ty ses ke mně dostala, ne já k tobě. Je mi z tebe zle. Máš hodinu na to sbalit si věci. Tvůj bývalý tě možná čeká, nebo si najdi někoho jiného. A aby bylo jasno zítra klidně podej žádost o rozvod.

Místo aby Miluše odešla se ctí, rozbrečela se, omlouvala a obviňovala Tomáše, že je necitelný. On už ji ale nechtěl poslouchat, sbalil jí věci, vypakoval ji ze dveří. Před domem si zavolala taxík, nasedla a zmizela někam do brněnské noci.

Rate article
Add a comment