Alžběto, ozvalo se najednou hlasem tchyně. Alžběta zrovna mluvila po telefonu, takže mírně nadskočila. Zase tu sedíš, jako obvykle, prohodila tchyně nespokojeně. Alžběta si rozhovor nepřerušila a snažila se tchyni nevnímat. Pořád kecáš a kecáš, už jsi snad mohla mému synovi něco uvařit, bručela dál tchyně.
Klid, šeptala Alžběta dál do telefonu. Podívejte na ni! No to je pěkné! zamumlala starší paní a uraženě odešla z pokoje. Alžběta ukončila hovor a hlasitě si oddychla. Byla tím vším nesmírně unavená. Minulý rok s manželem konečně splatili hypotéku. Měli sice jen jednopokojový byt, ale s prostornou kuchyní a balkónem. Konečně se mohli začít bavit o dětech. Alžběta pracovala z domova, ale její muž věděl, že to není ani zdaleka tak jednoduché, jak to vypadá. Jenže její tchyně byla úplně jiného názoru.
Rodiče Radkina žili na vesnici a mladí za nimi nemohli jezdit tak často, jak by chtěli. Navíc jejich soused plánoval přístavbu a dlouho je přemlouval, ať mu dům prodají. Pak se ukázalo, že hned vedle Radkova bytu je jeden na prodej. Tchyně, která dřív odmítala život ve městě, názor okamžitě změnila, dům prodala a přestěhovala se do bytu. Radkův otec ještě stále pracoval, ale jeho matka právě odešla do důchodu. Na vsi se nudila, v paneláku měla aspoň Alžbětu nablízku. Jenže nepochopila, že snacha celý den neprosedí u telefonu kvůli tlachání, ale skutečně pracuje a má povinnosti.
A tak každé ráno, jakmile Radek vyrazil do práce, se tchyně vypravila k nim. Nejprve se Alžběta snažila vše vysvětlit, zapojil se i Radek. Neúspěšně. Za pár dní už byla tchyně opět za jejich dveřmi. Jednou se mladí rozhodli neotevírat. Alžběta pak musela pracovat s neustálým zvoněním v uších. Nakonec tchyně vykřikla, že zavolá policii, a teprve tehdy jí Alžběta dveře otevřela. Radek s Alžbětou prostě nevěděli, jak se té stálé invaze zbavit, ale věděli, že to takhle dál nejde. Jednou byla tchyně dokonce uražená, ale vydrželo jí to sotva den.
Druhý den přišla zase a pokračovala ve svých radách a dlouhých rozpravách. Už to nezvládnu, svěřila se později Alžběta manželovi, už neposlouchá ani tebe, natož mě. Chci ti rozumět, ale netuším, co s tím. Bylo to rozhodnutí našich, prodali dům, koupili byt, já to nezměním. Nemohli bychom najít mamince nějakou činnost? A jakou? Už jsem hledala všude, povzdychla si Alžběta, a mezi manžely zavládlo ticho.
Kolik máme naspořeno? zeptal se znenadání Radek. Podíváme se. Proč se ptáš? zajímala se Alžběta. Máme jednopokojový byt, ale až budeme mít dítě, potřebujeme víc místa. Nenastal čas hledat větší bydlení? Opravdu větší byt? Jinde? Ano, proč dál čekat? Nevěřila svým uším, vrhla se radostně Radkovi do náruče. Druhý den se Alžběta nemohla dočkat, až domov opustí, a návštěva tchyně jí nebyla skoro vůbec proti mysli. Za dva týdny překvapili své rodiče novinkou, že se budou stěhovat.
Cože? posadila se tchyně zděšeně na židli. Výborně, milí moji! Kde budou spát naši vnoučci? No jistě! přidal se Radkův otec. Mami, klid! Budeme jen v jiném sídlišti, ne v jiném městě. Nenaštvi se, navíc tady najdeš spoustu sousedů v tvém věku. A my vás přece navštívíme! snažil se ji syn uklidnit.
Kupodivu si tchyně hned našla přátele v novém domě a mladý pár mohl konečně začít s čistým stolem novou etapu života.