Jak člověk stárne, často se říká, že už nemá energii ani chuť se pořádně umýt Slyšel jsem to mnohokrát, a nebudu tvrdit opak jen přidám vlastní zamyšlení.
Je pravda, že s přibývajícími lety je denní rutina stále náročnější. Vstát z postele ráno, znovu si vyčistit zuby, připravit si poctivou snídani Dokonce i praní prádla se stává úkolem, který by nejradši člověk odložil na neurčito. Lenost nás často ovládne. Nejsme žádní dříči.
Jsou ale pravidla, která bychom měli dodržovat, chtě nechtě. Nemáme právo se zanedbávat, nečistit si zuby nebo tvář, nepereme si oblečení. Proč? Protože žijeme mezi lidmi a měli bychom respektovat společenské normy.
Oblečení nemusí být poslední módou z pražských butiků nebo nejdražší značkou z Pařížské. Hlavní je, že není propocené nebo nezačíná zapáchat, že nechodíme dva týdny v jedné košili. Příznakem péče je čistota, ne značka.
Vlasy mohou být šedivé, protože utrácet důchodové koruny za barvy, to už nedává smysl. Pro většinu z nás postačí levný šampon z drogerie. Hlavní je, aby byly umyté. Stejně tak obličej v našem věku už se nikdo nehoní za make-upem, ale čistá tvář je základem slušnosti.
Na ruce občas krém proti zeschlým dlaním, podpaží vystačí s nejlevnějším deodorantem, do bot trochu jedlé sody z kuchyně, která pohltí pachy. Když tělo nevoní úplně nejlépe, i soda pomůže.
Když to tak vezmu, je to vlastně jednoduché. Rádi se vymlouváme na stáří, důchod, nedostatek peněz a ospravedlňujeme tím neochotu pečovat o sebe fyzicky i morálně. Ale být čistý, to nestojí mnoho.
Ať jsme v jakémkoli věku, měli bychom vždy zůstat lidmi a starat se o sebe. Je to moje osobní zkušenost a přesvědčení.