Ten pravý autobus nikdy nepřijel. Marie, která už dávno pohřbila všechny naděje, opustila zastávku a rozhodla se zkusit štěstí s auty. Ale žádné jí samozřejmě nezastavilo.
Už málem vytáčela taxi, když vedle ní zabrzdilo lesklé černé auto, až to skoro působilo jako scéna z laciného českého filmu. Okénko sjelo dolů a za volantem seděl muž v brýlích. Marie ani na vteřinu nezaváhala a přijala nabídku odvozu už byla vlastně ráda, že se něco děje, hlavně že nemusí pěšky. Pečlivě si prohlížela řidiče a pak prohlásila: To je neuvěřitelné, vypadáte přesně jako můj první manžel. Jste jako dvě kapky vody
Šofér se pousmál a sundal si brýle. Marie vykulila oči údivem. No nazdar, Marie, jak se máš? pronesl její bývalý muž a hned si brýle zase nasadil. Jak se mám? zopakovala po něm Marie, lehce zmatená. I když vlastně se ani ptát nemusím. Očividně se ti daří, žiješ si na vysoké noze. Určitě jsi našel nějakou bohatou paničku, co?
Špatně hádáš, usmál se Adam.
Tak to ses snad oženil s nějakou chudinkou? nenechala se Marie.
Ani to ne. Trefila ses vedle.
Takže jsi se vzal sirotka, jo?
Adam se zasmál: Marie, já jsem od našeho rozvodu sám. Žádná další manželka, deset let solo.
Tomu se nedá věřit, deset let úplně sám? Možná aspoň žiješ takzvaně na hromádce?
Ani to ne.
Tak si prostě děláš, co chceš.
Taky ne. Ale ženit se rozhodně neplánuju.
Proč? Jsi snad šťastný bez ženy? A co naše romantické večery, pamatuješ
Všechno jsem zapomněl. Vlastně nechci si vzpomínat. Bylo mi fajn hned, jak jsme se rozešli.
Chceš říct, že jsem ti bránila být šťastný?
Vysvětlím ti to, ale neuraz se. Znáš mě pamatuješ, co jsem dělal?
Jen povídej, já se už netrápím. To už je dávno pryč. Spíš mi řekni, proč sis nezařídil tak luxusní auto už když jsme byli spolu? Já prý utrácela moc?
Právě naopak. Šetřila jsi až moc! Teď dělám něco, co jsi ty nemohla vystát jsem svatební organizátor.
Takže jsi nechal práci a vydělal sis na fáro tímhle?
Organizuji svatby pro slavné a žiju si, jak vidíš, mrknul Adam.
Nevěřím.
Tak tomu věř.
Za mých časů jsi tolik nevydělával. Proč asi?
Nechci to už řešit, Marie. Ale upřímně nedala jsi mi prostor rozvíjet tuhle kariéru. Jakmile jsem šel na svatbu, žárlila jsi. Kontrolovala mi mobil, čekala, komu píšu.
Proč jsi mi prostě neřekl, že píšeš svatební scénáře?
Žárlila jsi dokonce i na nevěsty. Přitom jsi viděla, jak se na mě dívají. Ale myslím, že tomu stejně nevěříš.
Snažíš se mě naštvat, otočila se Marie na sedačce.
To je tvoje věc, jestli věříš, nebo ne, povzdechl Adam a zastavil auto. Bydlíš pořád ve druhém patře?
Jo, odpověděla Marie, ale prosím tě, vysvětli mi, proč jsi pořád sám? Odejít jsi musel, měl jsi jinou. Adam si sundal brýle a povídá: Nikdo jiný v tom nebyl, Marie. Odejít bylo to nejlepší rozhodnutí. Nemá smysl zůstávat s někým, kdo tě nepodporuje a nemá rád takového, jaký jsi.
Marie vystoupila, práskla dveřmi, až to znělo na půlku Letné, a potichu si mumlala: Co je vlastně v životě nejdůležitější?Stála před domem a dívala se za odjíždějícím autem, jak mizí za rohem. Ve vzduchu bylo cítit letní večer, vzpomínky i příslib něčeho nového. V ruce ještě držela telefon, ale taxi už nepotřebovala. Usmála se pro sebe poprvé za dlouhou dobu ne proto, že musí, ale protože chce.
Potom pomalu vykročila ke vchodovým dveřím a podívala se vzhůru na okna svého bytu. Možná na ní Adam nebyl nikdy závislý, ale ona na něm taky ne. Najednou si připadala lehká, skoro až svobodná. Ten pravý autobus možná nikdy nepřijel jenže Marie konečně pochopila, že nejdůležitější je umět odejít ze zastávky a začít jít jinam, i když člověk neví přesně kam.
A tak, když za jejími zády zaklaply dveře domu, nechala venku nejen uplynulý den, ale i všechny staré příběhy, které už dávno potřebovaly skončit. Nahoře v bytě otevřela okno dokořán, zhluboka se nadechla a poprvé po letech nechala v noci a ve svém životě místo i pro něco nečekaného.