Děti prohlásily, že už nikdy nepojedou k babičce. Po tomhle jim už nic nedám.

Dobré zprávy

Moje dcera mi skočila kolem krku a brečela: Mami, už nikdy nechci k babičce. Prosím, mami, nechoďme už nikdy k babičce.

A přitom šlo jen o tři dny, které děti strávily u rodičů mého manžela. Oni žijí na vesnici v rodinném domě. Moje nejmladší dcera, Anička, má čtyři roky, starší, Klárka, je o dva roky starší. Tchán byl přesvědčený, že děti musí občas pobýt právě u nich. Důvod, proč tolik naléhal, jsem zjistila až výrazně později.

Já, Helena Novotná, jsem si se svými tchány nikdy nerozuměla. Tchyně už nesčetněkrát dala jasně najevo, že pro jejího syna nejsem dost dobrá. Naučila jsem se to nějak zvládnout, ale atmosféra v jejich domě mi byla vždy nepříjemná. Hádky, napětí, křik. Ani můj muž se tam zrovna nehrnul po návštěvách domů odcházel vždy zarmoucený.

Časem jsme tam začali jezdit jen na narozeniny a o svátcích. Letos jsme vynechat nemohli oslavu tchánových sedmdesátin. Dcery babičku a dědu stejně dlouho neviděly.

Oslava probíhala překvapivě hladce, žádná ošklivá poznámka, žádný konflikt. Tchán holky přesvědčil, aby u nich zůstaly přes víkend. Sliboval jim, že je vezme na projížďku na starém sněžném skútru.

Samozřejmě, že byly zvědavé a začaly mě uprošovat. Povolení jsem jim dala, ačkoliv jsem věděla, že babička jim za celé roky nekoupila jediné lízátko nebo sušenku. Ale už dlouho jsem chtěla vymalovat dětský pokoj, což s holkami doma prostě nešlo. A kdybych jen věděla, co se stane…

Když se vrátily domů, obě propukly v zoufalý pláč. Nejdřív Anička, po ní i Klárka nedaly se utišit. Nechtěly nic říct, trvalo hodinu, než jsme zjistili celou pravdu.

Tchán skutečně vzal holky ven a projížděli se po zasněženém lese, křičely radostí. Jenže pak babička začala přede všemi slovně napadat mě, jejich maminku. Jakmile se Klárka pokusila mě bránit, popadla ji babička za límec, odtáhla ji jako štěně ke kůlně, kde mají psa. Holčička přitom byla oblečená jen v domácím v zimě, v lednu! Aničku vytáhla babička ven také a zabouchla za nimi dveře.

Tchán byl v tu chvíli v dílně. Doběhl, když slyšel jejich pláč. Později nám řekl, že byl šokovaný takovým chováním. Poprvé za celý život se na tchyni rozzlobil natolik, že na ni zvýšil hlas a odstrčil ji. Prosil holky, ať nám nic neříkají. Věděl totiž, že bychom už nikdy nedovolili, aby k nim znovu přijely. Své vnučky má rád a bál se, že je už nespatří.

Rate article
Add a comment