– Nevyhazujte peníze, všechny věci pro miminko vám dají příbuzní, řekla tchyně

Dobré zprávy

Moje tchyně a šetrnost jsou jedno a to samé. Myslí si, že je zbytečné kupovat cokoli pro novorozence, když ostatní členové rodiny mají větší děti a mohou nám darovat jejich staré oblečení. Asi si dokážete představit, jak ty věci vypadají po desáté výměně. Právě proto o takový poklad nestojím.

Nejprve jsme bydleli v pronajatém bytě a tchyně nás nechala na pokoji. Jakmile jsme si ale pořídili vlastní byt, začala se starat o naši rekonstrukci. Tvrdila, že dlaždičky položí její známý, elektriku opraví kamarád prý není třeba nikoho najímat.

Kvalita těchto odborníků je otřesná, takové řemeslníky opravdu nepotřebuji. Viděla jsem už, jak vypadá její vlastní domov po křivé podlaze člověk sotva dojde do kuchyně, pořád se někde zakopává. Když jsem odmítla, obvinila mě tchyně ze sobeckosti a mrhání penězi.

Když jsme chtěli vyměnit nábytek, začalo druhé dějství. Tchyně okamžitě obvolala celou rodinu a začala shromažďovat staré pohovky, kredence a roztrhané koberce. Když jsem řekla ne, vykřikla, že s takovým přístupem půjdeme brzy ke dnu.

Manžel mě podpořil. Vydělávali jsme dost na to, abychom si mohli pořídit pěkný nábytek podle svého. Udělali jsme to po svém, ačkoliv ji to pořád rozčilovalo.

Chci hned říci, že nejsem žádná povýšená fiflena. Ségra mi běžně dává svoje oblečení bývá v dobrém stavu a vkusné. Ale brát cokoli jen proto, že je to zdarma, mě neláká. Raději svému dítěti pořídím pár pěkných věcí, které budou příjemné i hezké.

Proč utrácíš peníze? Vždyť je v rodině tolik dětí, lamentovala moje tchyně.

Věděla jsem, že většina těch oblečků měnila majitele už několikrát. Při pohledu na ně mi bylo jasné, že by se hodily tak leda na vytření podlahy. Všechno flekaté, potrhané, bez knoflíků nebo zapínání.

Jedna příbuzná nám přinesla dětskou postýlku po sestřenici. Ani neměla bočnice její muž ji měl opravit. Tenhle rodinný poklad jsme nakonec odvezli na chalupu a koupili normální kolébku.

Podívejte se na ty boháče! Teď utrácíš, ale až budeš na rodičovské, uklidníš se. Pak poznáš, že jsi mě měla poslouchat místo toho tvého nadutého nosu, nedala si tchyně pokoj.

Upřímně řečeno, jestli mě to urazí, nebo ne, je mi jedno. Mám právo pečovat o pohodlí svého dítěte podle svého. I kdyby nás potkaly finanční těžkosti, rodiče nás nenechají na holičkách. Bez těch darů se obejdeme.

Nakonec jsem pochopila, že nejdůležitější není mít nejmodernější vybavení nebo hromady věcí za každou cenu, ale vytvořit domov, kde dětem dopřejete pocit bezpečí, lásky a vlastní hodnoty. Štěstí nespočívá v tom, kolik toho máme, ale jaké vztahy umíme budovat mezi sebou.

Rate article
Add a comment