Šťastné ženy vypadají vždy skvěle
Dnes jsem se probudila zase s tím nepříjemným pocitem. Vím, že je to už přes dva měsíce, co mě opustil Radek, ale stále to bolí. V čtyřiceti jsem zůstala sama, moje dcera Tereza studuje v Olomouci na univerzitě a já zůstala v našem bytě v Brně. Radek jednoho dne přišel domů a prostě řekl:
Odejdu od tebe, zamiloval jsem se.
Jak to? Do koho? úplně jsem ztuhla.
No prostě, chlapi odcházejí, když je někdo okouzlí. Je mi s ní dobře, na tebe při ní úplně zapomínám. Nepřemlouvej mě, všechno jsem si promyslel, pronesl tak klidně, až mi bylo divné, že si z toho dělá takovou samozřejmost.
Rychle si sbalil kufr a odešel. Až později mi došlo, že si věci sbíral postupně, ale ten den to hodil do kufru jako by utíkal před něčím, zavřel za sebou dveře a bylo hotovo.
Brečela jsem, trápila se a říkala si, že už nikdy neprožiju nic hezkého. Měla jsem pocit, že život skončil nebo se zastavil. Nechtěla jsem nikoho vidět, telefon jsem brala jen mechanicky. Volala Tereza, volala Jitka má kamarádka, odpovídala jsem stručně, rychle jsem se odpojila. V práci to bylo podobné, kolegové se na mě dívali různě, někdo se tvářil účastně, jiný s pohrdáním.
A pak jsem se přistihla, že doufám:
Možná ho ta nová brzy omrzí a vrátí se. Já mu odpustím, stejně ho miluju.
O víkendu jsem vstávala brzy, ale ležela jsem v posteli dlouho, protože jsem neměla motivaci vůbec cokoliv dělat. Kolem jedenácté mi zazvonil mobil.
Kdo mi volá takhle ráno, nikomu nechci nic říkat. Nepřijímala jsem hovor, ale číslo mi bylo neznámé. Co když je to Radek, třeba ztratil telefon nebo má novou simku Třeba se chce vrátit… Měla jsem odpovědět!
A zatímco jsem přemýšlela, zvonil zas.
Haló? řekla jsem nevrle do telefonu.
Ahoj! ozval se veselý ženský hlas.
Kdo jste? štěkla jsem bez zájmu.
Leni, to jsi vážně ty? To není možné, že nepoznáš starou kámošku. To jsem já Dáša!
Byla jsem zklamaná, zase to nebyl Radek.
No a…?
Lenko, jsi v pořádku?
Nejsem, odpověděla jsem a hovor ukončila, slzy se spustily.
Sedla jsem si na gauč, abych se trochu uklidnila. Za chvíli někdo klepal na dveře. Zase jsem se spíš popohnala tou zoufalou nadějí.
Co když je to Radek, že by se už vrátil?
Otevřela jsem a v chodbě stála upravená, úžasně oblečená Dáša moje bývalá spolužačka ze základky. Její zářivá rtěnka, vůně parfému, upravené vlasy mě úplně chytly. Po škole šla Dáša studovat do Prahy, a od té doby jsme se viděly jen jednou, někdy před patnácti lety. Jako holky jsme chodily na taneční, probíraly kluky i naše tajemství.
Dášo, ty jsi krásná! ujelo mi.
Ahoj, holka. Vždyť vždycky jsem byla, spíš ty… sjela mě pohledem, pustíš mě dovnitř, nebo mám stát tu na chodbě?
Pojď dál, ustoupila jsem.
Dáša nezůstala u pozdravů. V kuchyni vytáhla z v tašky láhev moravského vína, zákusek a mandarinky.
Dej sem sklenky, musíme si ten sraz připít! Ani nevím, kdy jsme se naposledy viděly povídala nadšeně, já jen tiše rozkrájela zákusek a nastavila dvě sklenky.
Neptala se, rovnou nalila víno a řekla:
Na naše shledání! vypila jsem s ní první sklenku, pak druhou, a najednou jsem se rozbrečela a potřebovala všechno vyventilovat. Dáša poslouchala bez komentáře, jen když jsem skončila, pokrčila rameny:
Leni, já čekala nějakou tragédii, ale tohle je běžné…
Ty to nechápeš, tvůj manžel tě nikdy neopustil, povzdychla jsem.
Ale kdepak! To já vyhodila Tomáše, když měl bokem nějakou mladou. Podala jsem žádost na rozvod hned, a on zůstala v šoku. Asi si myslel, že nic nezjistím…
Asi jsi ho nemilovala.
Naopak. Milovala, ale nemůžu být s někým, kdo mě raní. Když tě někdo podvede, musíš jít dál, jinak je to špatná láska.
Dášo, tobě přijde všechno jednoduché…
Ty si zbytečně komplikuješ život. Kde máš Terezu?
V Olomouci, studuje. Bydlí u tety.
Takže Radek tě nechal samotnou a navíc i svou dceru, a ty tu pláčeš?
Ale já ho miluju…
Dost, Leni, musím tě dát do pořádku. Máš depku, ale to spravíme.
Jak? Pilulky mi nepomůžou!
Žádné léky, starý dobrý recept: změna image, nákupy, nová láska.
Ach jo… unaveně jsem se zasmála.
Takže sbal se! Jdeme do Olympia centra, pak na kadeřnický salon, žádné výmluvy. Máš nějaké peníze, aspoň něco bokem?
Jo, šetřily jsme na novou Škodu pro Radka.
Ten ať si koupí auto s milenkou. Ty máš jinou prioritu. Podej rozvod, na něj nečekej, a neodpouštěj mu… Můžeme mu klidně vzít půlku z auta!
Nechci, ať si to nechá, nečekaně jsem se zarazila. Dášo, zůstáváš v Brně natrvalo? Nikdy o tom nemluvíš.
Nafurt, Praha není pro mě… Ale pojď, převlékni se, jdeme na nákupy mimochodem, mluvila jsem s Ritou Petrovou, příští týden je sraz třídy! Musíme tam být, přijede spousta lidí, a někteří kluci jsou po rozvodu, třeba ten Viktor na tebe koukal už od sedmé třídy.
Koho by teď zajímala stará baba, nic si nenamlouvej…
Vykašli se na to, Leni. Musíš se milovat! Uděláme z tebe mladou šmrncovní holku, smála se Dáša. Jo, znáš moji tetičku Květu, bydlí blízko tvé mamky? Chystá už pátou svatbu, ale neví, koho si vybrat, má dva nápadníky.
O pár hodin později jsem se dívala do zrcadla a nemohla se poznat.
To je neuvěřitelné, žasla jsem. Jiná barva vlasů, nový krátký střih, vypadám daleko líp. Dáša mě fakt zvedla. Jinak bych tu ležela navždy jako kůl v plotě.
Večer školy se konal v oblíbené kavárně, skoro všichni se sjeli, jen pár nemohlo dorazit. Hodně lidí mě i nepoznalo Viktor, elegantní chlap, se na mě díval zasněně celou dobu.
Leni, ty jsi úplně jiná! Jak jsi krásná, dokonce ještě hezčí než jako holka v devítce. Vždycky ses mi líbila, ale dala jsi přednost Radkovi ze sousední třídy… Kde vlastně je?
Už není. Radek mě opustil, pousmála jsem se.
Vážně? Ale takovou ženu přeci nikdo neopouští, nechápal Viktor.
Vypadá to, že ano ale je to dobře.
Já si myslím, že jsi vyhrála. Já jsem taky rozvedený, už dva roky. Měli jsme firmu, syna, ale najednou bylo těžké období, žena mě označila za neúspěšného a šla pryč k mladšímu. Ale do roka jsem postavil firmu znova a teď se daří.
Potkala jsem Radka a nepoznal mě
O dva měsíce později jsem se procházela s Viktorem po brněnské přehradě, byli jsme po divadle, chtěli se jen projít večerním městem. Nečekaně do nás narazil Radek. Zhubnul, tvářil se ztrhaně, byl sám. Zřejmě mě nepoznal hned.
Asi doma jí málo, že? pomyslela jsem.
Radek šel kolem nás, díval se na mě a v očích měl otázku jsem to já nebo ne? Přešli jsme kolem sebe, ale pak slyším:
Leni?
Pomalu jsem se otočila, usmála a řekla:
Ahoj, to jsi ty Seznam se Viktor, můj nový partner, poznáváš ho?
Ahoj, nepoznal jsem tě, zamumlal Viktor, já budu její budoucí manžel!
Radek úplně ztratil řeč, já byla taky překvapená, protože Viktor mi ještě vlastně nic nenavrhl.
Jak se daří? zeptala jsem se Radka s úsměvem.
Jo, jde to Jsi úplně jiná! Vypadáš skvěle.
Zase jsem se usmála, chytila Viktora za ruku:
Víš, šťastné ženy vypadají vždy skvěle.
Takže je ti dobře hlesl Radek.
Jasně. A bude líp, řekla jsem a šla dál po nábřeží ruku v ruce s Viktorem, cítila jsem, jak na mně pohled Radka pálí, ale už jsem se cítila svobodně a lehce.