Můj bratr a jeho rodina se chtěli přestěhovat do Prahy na můj účet. Ale pomohl jsem jim pochopit, že to nikdy nenastane!

Dobré zprávy

Hele, musím ti říct, co se u nás nedávno odehrálo. Víš, já a brácha máme mezi sebou rozdíl šesti let, on je ten starší. Před třemi lety se oženil a rozhodl se nastěhovat do bytu své ženy místo toho, aby zůstal s našimi rodiči. V Praze jsou nájmy fakt šílené, takže pro ně to byla jediná rozumná možnost.

No, já jsem ženatý už šest let, máme se Zuzkou dva děti syna Honzíka, kterému je šest, a dceru Elišku, která má čtyři roky. Zuzka je z Prahy, takže jsme se tam přestěhovali, vlastně i díky tomu, že já pracuju v Praze, jsme si mohli pořídit malý byt na hypotéku.

A teď nedávno mi napsali naši, že brácha s rodinou přijedou na týden do Prahy a čekali, že je u nás ubytuju v našem bytě. Bylo by fajn zase vidět bráchu, už dlouho jsme se neviděli, ale náš malý byt o jedné místnosti prostě neumožní, abychom tam pohostili další tři lidi.

Srazili jsme se na Hlaváku a celý den jsme spolu obcházeli město. Rodiče mi pak znovu navrhovali, abych bráchu s rodinou ubytoval, protože najít v Praze cenově přijatelný pokoj nebo byt je dneska téměř nemožné. Bohužel jsem jim opravdu nemohl vyhovět. Večer při večeři jsem se nabídl, že jim pomůžu najít hotel, ale brácha mi na to řekl, že bych je měl ubytovat u sebe doma.

Zkoušel jsem navrhnout všechny možné alternativy hotel, hostel, nějaký pronájem přes známé nebo Airbnb, ale všechno odmítli. Bylo jasné, že chtějí být v Praze zadarmo, na můj účet. Ale hele, ten byt jsme si pořídili sami, vydřeli jsme si ho společně se Zuzkou a já si myslím, že mám plné právo rozhodovat, kdo v něm bude bydlet. Nemám pocit, že bych byl povinen komukoliv poskytovat ubytování jen tak.

Rate article
Add a comment