Je mi 45 let. A už nepozývám návštěvy do svého domova

Dobré zprávy

Někteří lidé, když přijdou k někomu na návštěvu, zapomenou, že jsou hosté. Chovají se nezdvořile, udělují rady, rozhodují se a vůbec se nehrnou domů.

Byla jsem vždycky velice pohostinná, ale tahle má stránka se rychle vytratila. Jakmile jsem překročila svoji čtyřicítku, přestala jsem zvát hosty domů. Proč bych to měla dělat? Je to únavné mít takové návštěvy.

Svoji poslední narozeniny jsem slavila v restauraci v Brně. Moc se mi to líbilo rozhodla jsem se, že už to tak budu dělat vždy. Pokusím se teď vysvětlit proč.

Pořádání večírku doma je drahé. Už jen obyčejná večeře znamená vynaložit dost korun. A pokud se chystáte na vánoční sešlost, výdaje mohou být ještě větší. Hosté přinesou skromné dárky vždyť teď je těžká doba. Potom vysedávají až do hluboké noci. Já už bych chtěla jen odpočívat, ne stát u hory nádobí a uklízet.

Nikdo už ke mně mezi zdi pražského bytu nechodí. Uklízím a vařím podle svého tempa. Dřív jsem se po domácích vánocích cítila vyčerpaná a skleslá. Teď si po Štědrém dnu užiju klidnou koupel a jdu spát brzy.

Mám spoustu volného času a využívám ho rozumně. Přátelé se mohou zastavit na čaj, ale nestresuju se tím, že nemám nic nachystaného k jídlu. Konečně mohu vyjadřovat své myšlenky bez zábran. Chci-li klid, ukážu nenápadně ke dveřím. Možná to nevypadá ideálně, ale jsem v pohodě. Mé pohodlí je pro mě na prvním místě.

Nejpodivnější je, že lidé, kteří rádi chodí na návštěvy, sami nikdy nikoho nezvou. Je pro ně lehčí bavit se na cizím než se zabývat úklidem a vařením.

A vy, přijímáte hosty? Nazvali byste se pohostinnými? Všechno teď vypadá jako podivný sen, nějaký zvláštní český sen, kde se návštěvy rozpouštějí mezi šálky čaje a prázdnými talíři, čas plyne nelogicky a pohodlí je důležitější než pravidla.

Rate article
Add a comment