Muž vychovával svou dceru sám. Jeho jedinou starostí bylo, aby z ní byla skutečně slušná a čestná osoba. Kvůli tomu nešetřil žádnými výdaji, tvrdě pracoval, aby jí poskytl vše, co potřebovala. Dcera to neměla lehké, protože o maminku přišla už v útlém věku.
Holčička se často trápila tím, jak musí žít. Ostatní děti ji škádlily, někdy ji dokonce dohnaly k slzám a úzkosti. Otec ji vždycky utěšoval a povzbuzoval, snažil se jí vysvětlit, že život je někdy nevyzpytatelný. Svoji dceru miloval nade vše a hlavně v těchto těžkých chvílích jí projevoval zvláštní péči a lásku.
Dcera se nejvíc těšila na oslavy Silvestra. Vždycky netrpělivě čekala na poslední den roku, doufala, že se jí splní všechna přání. Ve škole dostávaly děti kvůli této slavnosti dárky a oblékaly si krásné kostýmy a šaty na maškarní. Otcovi se neustále nedostávalo dost peněz, přesto se snažil, aby jeho dcera byla v ten den za princeznu. Jednou jí dokonce koupil tak nádherné šaty, že se stala hvězdou večírku všichni spolužáci obdivovali její kostým. Dcera byla nadšená a děkovala mu pořád dokola.
Časem dívka dospěla. Po maturitě se vydala do Prahy, aby studovala na univerzitě. Všechno přesně vyšlo podle jejích představ, byla vždycky velmi chytrá. Na vysoké škole poznala život ve velkoměstě. Pražská atmosféra ji změnila. Začala mít zálibu v penězích a postupně se z ní stávala vypočítavá žena. Navazovala vztahy s muži, kteří jí rádi kupovali drahé věci a brali ji do luxusních restaurací.
Když zjistila, že je těhotná, odhodlala se ke svatbě. Byla šťastná, protože její vyvolený byl bohatý. Ani ji nenapadlo pozvat otce a žádné další příbuzné na obřad. Místo toho napsala otci zprávu s tím, aby nejezdil. Vysvětlila mu, že svatba bude pro bohaté lidi a že mezi ně nepatří.
Otce to hluboce zranilo. Po tolik let do dcery vkládal všechno, pomáhal jí s každou drobností a neustále jí byl oporou. Zasloužil si takové zacházení? Po dlouhém přemýšlení se přece jen rozhodl do hlavního města jet.
Když přišel čas gratulací, otec přistoupil k dceři. Podal jí malou kytici, políbil ji na čelo a tiše jí popřál štěstí, pak odešel bez jediného slova navíc. Dcera zůstala stát jako přimražená. Propadla se hanbou, uvědomila si, jak hrozně se zachovala. Jak jen mohla odmítnout toho nejbližšího člověka?
Rozběhla se za otcem, plakala a prosila ho o odpuštění. Slíbila, že už nikdy neudělá tak zlou věc.