Příbuzní nás chtějí navštívit, protože bydlíme u moře

Dobré zprávy

Moji přátelé, Vít a Tereza, bydlí v malém městě u břehu Lipenské přehrady. Minulé léto byli pozváni na křtiny, kde se Vít stal kmotrem malého chlapce. Po slavnostním obřadu v kostele, jak už je zvykem, se konala hostina. Tam se setkali s babičkou a dědečkem kmotřence. Celý večer nemohli skrýt nadšení, že jejich vnuk má tak skvělého kmotra. V jejich očích byl Vít opravdu vzorem, kterého si nesmírně vážili.

Největší radost měli z toho, že Tereza s manželem žijí právě u vody.

“To je úžasné, jakého máš kmotra!” rozplývala se babička, “a navíc bydlí u Lipna to je skvělá příležitost! Teď budeme mít koho navštívit u vody. Už nebudeme muset platit za penzion. Rodina je přece tak milá. To je krása, Víto, jsem ráda, že máme takové příbuzné!”

Kdo by tušil, že babička slíbí a splní svá slova. Za pár týdnů opravdu dorazila. Ale ještě předtím zatelefonoval kmotřencův táta, Karel, a zeptal se Víta, zda by rodiče mohli na tři nebo čtyři dny přijet a zůstat u nich. Po domácí poradě se Vít s Terezou rozhodli je přivítat. Nechtěli je odmítnout, i když bylo v plné sezoně a oba pracovali od rána do večera, takže hosté nebyli zrovna pohodlní. Tereza si dokonce musela vzít volno z práce, aby je mohla přivítat, jak se sluší.

Přijeli, užili si slunce a koupání na pláži, pobyli pár dní, se slovy díků si sbalili věci a odjeli.

S ohledem na to, že mají jen malý dvoupokojový byt, rozhodla se Tereza, že příště, pokud zase dostanou chuť udělat jim radost podobnou návštěvou, bude muset slušně odmítnout. Pokud kamarádi nebo kmotřenec přijede, to je jiná to je jen radost. Ale rodiče kamarádů už jsou trochu moc, zvlášť když je turistická sezóna a je potřeba šetřit peníze, aby zbylo dost na zimu.

Když jsem se dozvěděl o této situaci, nejvíc mě překvapilo jedno rodiče jejich kamarádů jsou lidé v úctyhodném věku, oba přes šedesát. Děti už dávno odchovali, i vnoučata mají. Proč to dělají? Rozhodli se využít rodinné vazby a udělat si z návštěvy u kamarádů bezplatnou dovolenou u vody?

Myslím, že ano, a dokonce slíbili, že přijedou znovu…

Z toho všeho jsem si odnesl důležité ponaučení: rodinné vztahy jsou vzácné, ale když je člověk příliš vstřícný, může se snadno stát, že budou jeho pohostinnost brát jako samozřejmost. Proto je potřeba naučit se říkat slušné ne, i když je to těžké.

Rate article
Add a comment