Vždycky jsem se snažila vychovat svého syna tak, aby především respektoval ženy babičku, maminku, manželku, dceru Podle mého názoru je to ta nejvzácnější vlastnost, kterou může mít muž: úcta ke ženám. Já i můj manžel jsme synovi dali skvělé vzdělání, vštěpili jsme mu hodnoty, nabídli mu každou možnou podporu, aby měl šanci vybudovat si vlastní šťastnou budoucnost. Nechtěli jsme už dál zasahovat do jeho života, ale přesto jsme mu koupili byt 2+kk někde v Praze. Pracoval, uživil se sám, ale na vlastní bydlení zatím nedosáhl.
Nebyl to žádný okamžitý dárek. O koupi bytu jsme mu dokonce ani neřekli. Proč? Protože náš syn bydlel s jednou slečnou. Už přes rok sdílel domácnost s Veronikou, ale její rodiče jsme neznali, což jsem považovala za podivné.
Později jsem zjistila, že maminka Veroniky byla bývalá sousedka mé kamarádky. Právě kamarádka mi pověděla něco, po čem mě pořádně zabolelo u srdce. Prý Veroničina matka vyhodila svého manžela z bytu, když začal vydělávat méně peněz než dřív a to byl teprve začátek absurdit. Potom si našla zámožného ženatého strýce, který pro ni byl vzorem otce a staral se o jejich domácnost. Co se týče samotného Veroničina otce Babička na tom nebyla o mnoho lépe i ona udržovala vztah s jiným ženatým mužem. Navíc nutí svou dceru a vnučku, aby každý víkend jezdily na chatu někam u Berouna na výpomoc s hospodářstvím. Právě kvůli těmto víkendům měl už několikrát syn otevřený konflikt se svou budoucí tchyní. Ale největší starosti mi dělá, že matka i babička neustále staví Veroniku proti jejímu otci.
Je to na ní znát k otci má hluboký vztah, ale kvůli těm dvěma ženám je jejich pouto stále na vlásku. A teď perlička: Veronika si umínila, že přeruší studium na univerzitě. Tvrdí, že muž je od toho, aby živil rodinu. S tím souhlasím, proto jsem svého syna k tomu vychovávala, ale přeji si, aby ho životní bouře nedostihly. Kde má jistotu, jak mu Veronika v těžkých časech pomůže? Proto jsem byt převedla opět na své jménoprotože vím, že jsem nevychovala hlupáka, jak se u nás říká. Vše, co člověk získal před svatbou, se totiž při rozvodu nedělí, ale Veronika je tak šikovná, že by z mýho syna dokázala nadělat švorcáka během pár měsícůMožná mě syn někdy nazve příliš opatrnou nebo podezřívavou, ale kdyby někdy v budoucnu potřeboval pomoc, budu tu pro něj s bytem, otevřenou náručí i ochotou naslouchat životním lekcím, které si bude muset prožít po svém. Vím, že mu některá rozhodnutí nebudou připadat spravedlivá. Vím ale také, že jeho budoucnost může být ovlivněna daleko víc, než si teď uvědomuje.
A tak každý večer, když se dívám z okna paneláku a v dálce zazáří světla Prahy, věřím, že jsem syna naučila to nejcennější nejen úctě k druhým, ale také k sobě samému. A třeba jednou, až přijde chvíle, kdy bude muset pevně stát za svým rozhodnutím, ucítí mou neviditelnou podporu a pochopí, že opravdový domov je tam, kde se člověk nebojí být sám sebou.