Mému manželovi vadila má plnější postava a opustil mě kvůli štíhlé ženě, ale po pěti letech jsme se opět setkali.

Dobré zprávy

Po porodu jsem trochu přibral. Nebylo to tak, že bych měl výrazně větší váhu, ale… Manžel si začal stěžovat, pořád něco naznačoval, že už to není ono.

Namísto toho, aby mi řekl: Nic se neděje, miláčku, pořád jsi ta nejlepší, a počkal, než se zase dám dohromady, udělal prostě otočku a zmizel. Odešel tak razantně, že se jednoho dne už vůbec nevrátil. Zůstal jsem s dítětem v náručí nemusím nic rozvádět, je vám to asi jasné.

Nakonec mě už unavovala ta sebelítost, sebral jsem síly a rozhodl se žít dál. Pořídil jsem si psa, jméno mu dal Kája, a začal jsem s ním brzy ráno běhat po parku. Začal jsem se nutit do posilování. Bylo to psychicky hodně těžké, ale sport mi pomáhal zapomenout na temné myšlenky. Zvyk jsem si na pohyb a když jsem si našel práci v Praze, přihlásil jsem se do fitness klubu.

Kondiční trenér v našem fitku byl na rozdíl od všech ostatních opravdu pozorný a trpělivý člověk. Po pár letech pravidelného cvičení jsem nejen získal zpátky dobré proporce, ale dokonce jsem je vylepšil na některých místech))) Možná tak o polovinu víc) Začal jsem se opět mít rád, svoje tělo jsem miloval.

Jednoho dne jsem po tréninku šel domů taška na rameně, sportovní oblečení na sobě a najednou vidím, že bývalý manžel stojí před domem. Držel kytku a bonboniéru Evidentně zvonil, ale syn Matěj mu neotevřel. V tu chvíli mi došlo, že právě teď mám jedinečnou příležitost splnit si tajné přání spousty opuštěných lidí…

Donutit ho litovat svých činů. Založil jsem ruce za hlavu, udělal jsem rychle pár dřepů, narovnal záda a vykročil směrem k němu…

A víš, co mi řekl? Slečno, bydlíte tady v tom domě? Můžete mi otevřít?

Hořce jsem se zasmál, zakryl si dlaněmi obličej a s pocitem nepopsatelného vítězství jsem ustoupil stranou… Řekl jsem něco vtipného? rozčílil se náhle… Co je na tom k smíchu? zeptal se. Když jsme byli v oddělení matriky když jsme slibovali lásku a oporu obrátil jsem se k němu zpříma: Ještě stále si nemůžu dovolit se smát! Podíval se na mě dlouze. Máš deset vteřin na to, abys opustil tenhle dvůr, oznámil jsem mu bez slitování. Smím aspoň vidět syna? prosil mě. Ven vypadni! Odešel. Díval jsem se za ním, několikrát se otočil Ale už to nemělo žádný význam. Sny se plní, když si to doopravdy přeješ.

Rate article
Add a comment