Mami, budu se ženit! – zahlásil vesele syn. „To ráda slyším,“ odpověděla bez většího nadšení paní S…

Dobré zprávy

Mami, budu se ženit! zvolal syn s úsměvem.
To je pěkné. odpověděla Marie Novotná bez většího nadšení.
Mami, co se děje? podivil se Tomáš.
Nic zvláštního A kde plánujete bydlet? zeptala se maminka a přimhouřila oči.
Tady. Doufám, že ti to nevadí? odpověděl syn. Byt je třípokojový, určitě se vejdeme.
A mám snad nějakou možnost volby? otázala se Marie.
Přeci nebudeme platit nájem za drahý byt někde jinde, to bychom sotva vyšli s penězi. povzdechl si Tomáš.
Chápu, očividně nemám na výběr. řekla Marie sklíčeně.
Mami, teď jsou takové ceny nájmů, že by nám nezůstalo ani na rohlíky. snažil se vysvětlit Tomáš. Budeme tu jen nějaký čas, než našetříme na vlastní byt. Takhle to půjde rychleji.
Marie jen pokrčila rameny.
Tak dobře řekla tiše. Tak tedy: stěhujete se, žijete tady, jak dlouho budete potřebovat, ale mám dvě podmínky. Za služby budeme platit třetinově a uklízečka ze mě nebude.
Platí, mami, máš to mít, jak říkáš. souhlasil Tomáš bez váhání.

Mladí uspořádali malou svatbu a nastěhovali se. V jedné třípokojové pražské bytovce začala žít Marie Novotná, Tomáš a nevěsta Radka.
Hned od prvního dne, co mladí dorazili, jako by se v Marii probudila nová energie. Každý den, když se Radka s Tomášem po práci vraceli domů, byla Marie v trapu, hrnce prázdné, všude nepořádek, jak to po sobě syn s nevěstou zanechali, tak to také zůstalo oblečení na židli, drobky na stole.
Mami, kde jsi byla? ptal se syn večer překvapeně.
Víš, Tomíku, zavolali mi z Domu kultury, pozvali mě zpívat do pěveckého sboru hlas ještě mám, to víš…
Fakt? podivil se Tomáš.
No jistě! Zase jsi zapomněl, někdy jsem ti to říkala. Je tam parta spousty dalších důchodců, zpíváme a je to bezvadné. Skvěle jsem se tam bavila, zítra půjdu znovu! rozzářila se Marie.
Zítra znovu zpěv? divil se syn.
Ne, zítra bude literární večer. Budeme číst Seiferta. řekla Marie. Víš, jak Seiferta miluju.
Fakt? opět se podivil Tomáš.
No ano! Říkala jsem ti to už dávno. Ty jsi na mě tak nepozorný! rýpla si Marie s úsměvem.
Radka sledovala rozhovor potichu, hovor nepřerušila.

Od té chvíle jako by Marie začala žít nanovo každý týden docházela do klubů pro seniory, její staré kamarádky se rozrostly o nové známé, které se občas objevily na návštěvě, ovládly kuchyň, až do noci popíjely čaj s bábovkou, co cestou koupily v Albertu, hrály Člověče, nezlob se, Marie chodila na procházky nebo sledovala s napětím seriály, že vůbec neslyšela, když se děti vrátily.
Na domácí práce se Marie zásadně nepodílela, nechala všechno na Radce a Tomášovi. Ze začátku mlčeli, pak se Radka začala mračit, nakonec si šeptali, a Tomáš občas hlasitě vzdechl. Ale Marie nevěnovala žádné stížnosti pozornost, její život nabral na obrátkách.

Jednoho dne vstoupila domů šťastná, pobrukovala si Jó, třešně zrály. Vešla do kuchyně, kde mladí v tichosti jedli čerstvě uvařenou polévku, a prohlásila:
Děti, můžete mi gratulovat! Seznámila jsem se s úžasným mužem a zítra jedeme spolu do Františkových Lázní! No není to skvělé?
Je odpověděli naráz Tomáš s Radkou.
A je to vážné? zeptal se opatrně Tomáš, obávaje se, že se v bytě objeví další obyvatel.
Zatím nevím, doufám, že po lázních budu moudřejší. řekla Marie, nalila si polévku, s chutí ji snědla a ještě si přidala.

Po návratu z lázní se Marie vrátila rozčarovaná. Řekla, že Petr není její úroveň a rozešli se, ale hned dodala, že život pokračuje a ona má ještě plno plánů. Její klubové aktivity a schůzky s přítelkyněmi dál běžely.
Ale když jednoho dne Tomáš s Radkou dorazili domů do rozházeného bytu a prázdné lednice, Radka už nemohla dál, energicky bouchla dveřmi od lednice a rozčileně spustila:
Paní Novotná! Nemohla byste se taky starat o domácnost? Tady je nepořádek a v lednici ani jogurt! Proč máme všechno dělat my a vy ne?
Proč jste tak podráždění? podivila se Marie. Když byste žili sami, kdo by za vás vše uklízel?
Ale vy tu jste! namítla Radka.
Ale já tu nejsem jako služka! Už jsem toho odpracovala dost! Tomáše jsem hned upozornila, že nebudu uklízet a vařit pro všechny, byla to moje podmínka. Jestli ti to neřekl, není to moje vina. odsekla Marie.
Myslel jsem, že jsi jen žertovala… zamumlal Tomáš zmateně.
Takže myslíte, že vám budu sekat trávu, vařit guláše a za všechny uklízet? Ne! Řekla jsem ne a na tom trvám! Pokud vám to nevyhovuje, můžete se kdykoliv odstěhovat! ukončila rozhovor a zamířila do svého pokoje.

Následující ráno, jako by se nic nestalo, si Marie zpívala Ach, synku, synku, oblékla si pěknou halenku, nalíčila si rty rudou rtěnkou a vyrazila do Domu kultury, kde na ni čekal Pěvecký sbor…

Rate article
Add a comment