Krátce před svatbou jsem od kamarádů slýchával, že když se muž ožení, začne svou ženu považovat za svůj majetek a ukáže svoji pravou tvář.
Jako každý mladý naiva jsem si myslel, že můj případ bude jiný a že já se změnit nemusím. Ještě před svatbou jsem se k Blance vždy choval hezky, nikdy jsem na ni nezvýšil hlas, bál jsem se ji ranit, přál jsem si, aby byla pořád po mém boku. Samozřejmě, mýlil jsem se stejně jako tolik jiných. Opravdu na tom něco je, že když muž získá srdce ženy, začne se chovat jinak.
Už pár měsíců po svatbě jsem začal kritizovat její maminku. Proč jí tak často volá? Proč k nám chodí každou neděli? Blanka se mnou souhlasila, bála se o své manželství, a tak prosila maminku, aby se ozývala méně často, vždy jí zavolala, až když byla sama doma. Jenže tím to neskončilo. Blanka otěhotněla a přišla o práci. Bohužel musela na rizikové těhotenství zůstat doma, takže jí smlouvu neprodloužili. A já jsem začal být nepříjemný, vyčítal jsem jí: Celé dny jsi doma a nic tu neděláš. Opět nic neříkala čekala dítě a bála se, co by se stalo, kdybych ji opustil.
Půl roku po narození naší dcery Adély jsem začal chtít, aby se ke mně Blanka chovala jako ke králi. Když jsem přišel z práce, musela mě čekat ve dveřích, připravit mi papuče, na stole bylo nachystané teplé jídlo, všechno muselo být uklizeno.
O malou jsem se nemusel téměř starat, to přece byla ženská práce. Blanka byla vyčerpaná. Jednoho dne si sbalila věci a i s dcerkou odešla zpět k její mamince do Plzně. Dva měsíce jsme se nebavili. Život šel dál, Blanka se vrátila do práce a vypadala každý den spokojenější a šťastnější. Jednoho dne jsem ji přišel navštívit hubený, v ošuntělém oblečení a na kolenou jsem je prosil za odpuštění.
Blanka mi řekla, že pokud jí to mám dokázat, musím si udělat kurz vaření. Až se vrátí, budu doma pomáhat s úklidem i vařením. Přijal jsem to, dotklo se mě to, ale slíbil jsem, že zkusím změnit sám sebe. Dnes vím, že rodina není o tom, aby jeden vládl druhému. Skutečný vztah je o respektu, pochopení a pomoci.