Tahle situace se mi stala minulý léto. Byl pátek, manžel byl v práci, a já s dcerou jsme se vydali na trh nakoupit.
Po nákupu jsme se vrátili domů. Doma jsme se pustili do domácích prací dcera uklízela a já vařil večeři.
Najednou venku zaskřípaly brzdy. Dorazili naši vzdálenější příbuzní sestřenice, její manžel a jejich patnáctiletá dcera.
Pozval jsem je dovnitř, rychle prostřel stůl a zeptal se, co je přivádí. Ukázalo se, že včera měla sestřenice narozeniny, a rozhodli se, že nás překvapí návštěvou.
Samozřejmě jsem nebyl na takové setkání připravený. Zatímco hosté posedávali u čaje, zavolal jsem manželce, abych jí řekl, co se děje. Navrhla, ať uděláme špízy zmínila, že v mrazáku máme speciální vepřové, právě na špízy.
Šel jsem tedy za hosty, vysvětlil jim, že jsme jejich příjezd nečekali, a nabídl špízy s tím, že maso naložím teď a za hodinku či dvě bude hotovo, akorát až přijde manželka domů.
Příbuzní souhlasili, usadili se v obýváku na gauč, pustili televizi a že prý si odpočinou. Do té doby jsem byl už trochu rozladěný. Požádal jsem manžela sestřenice, jestli mi pomůže nakrájet maso na špízy, ale ten zavrtěl hlavou, že ho bolí ruka, a jeho žena vzdychla, že jí není dobře po cestě, otočila se a dál sledovala televizi.
V tichosti jsem tedy maso nakrájel a naložil, všechno jsem připravil nakonec jsme s dcerou udělali vše sami, prostřeli, a nikdo se ani nezeptal, zda může pomoct.
Když přišla manželka z práce, klidně jsem jí o všem vyprávěl, byla překvapená a řekla, že ti příbuzní jsou trochu neomalení, pak je pozvala ke stolu.
U večeře panovalo hrobové ticho. Všichni jen mlčky jedli, bratránek si hned nabral tři špízy a pustil se do jídla, jako by několik dní nejedl. Manželka se na ně podívala, bylo vidět, že se jí tahle situace vůbec nelíbí.
Po jídle jsem hosty slušně požádal, jestli by se nechtěli podílet na mytí nádobí, v naději, že se ozve jejich svědomí, ale marně sestřenice řekla, že má novou manikúru a její dcera prý neumí mýt talíře.
Pak příbuzní oznámili, že je už pozdě na odjezd, a že zůstanou přes noc. Prohlásili, že budou spát na naší manželské posteli, protože manžel sestřenice má prý problémy se zády a potřebuje tvrdou matraci.
Tehdy už manželka nevydržela a rozkřikla se na ně:
Myslíte, že jste v hotelu, nebo co? Že vám tu bude někdo sloužit? Okamžitě se sbalte a jeďte domů!
Byl jsem šokovaný. Snažil jsem se situaci rychle uklidnit, ale když příbuzní viděli, že na ně manželka opravdu křičí, hladce se zvedli, vyběhli ven, naskočili do auta a odjeli pryč.
Ten den mě naučil, že i když jsem hostitel, musím mít své hranice. Pohostinnost je krásná, ale nesmí se proměnit ve sloužení druhým, kteří o ni sami nestojí.