Můj manžel chce, aby s námi jeho maminka kvůli svému zdravotnímu stavu bydlela, ale já to nezvládám. Co mám dělat?

Dobré zprávy

Myslím, že tahle situace vyvolá mezi mými sledujícími spoustu emocí. Ano, stydím se za své myšlenky. Přesto se nedokážu ovládnout. Stačí, abych si představila, co naši rodinu čeká v blízké budoucnosti, a mám chuť se rozplakat. Mám pocit, že upadám do deprese. Jsme s manželem svoji už přes dvanáct let, oba chodíme do práce a máme dvě děti.

Tchyně je už dlouho nemocná. Trápí ji artritida a cukrovka. Protože má nadváhu, těžko se pohybuje po bytě. Žije sama, a proto se každodenní život stává složitým. Má problém se o sebe postarat, vařit si a uklízet. Každý týden s manželem nakoupíme, já u ní doma uklidím, navařím na týden dopředu a pomůžu jí i v koupelně. Na tyto týdenní návštěvy jsme si zvykli. Samozřejmě někdy kvůli práci nestihneme, ale stává se to málokdy.

Mám svou tchyni opravdu ráda. Vychovala svého syna sama, hodně pro něj obětovala, vzdala se svého osobního štěstí (ve čtyřiceti pěti letech ovdověla a už se znovu nevdala). Také nám hodně finančně pomohla. Díky ní jsme mohli doplatit všechny splátky za hypotéku. Nikdy bych se k ní neotočila zády a její péči jsme nikdy neodmítli. Ale manžel mi nedávno oznámil, že po Novém roce se jeho maminka k nám nastěhuje. Nebudeme už k ní muset každý týden jezdit, všechno bude jednodušší. A on si myslí, že i pro něj to bude méně stresující.

Rozumím svému manželovi, ale zároveň si představuji, jak moc se náš rodinný život změní. Máme třípokojový byt v Praze. Já a manžel máme jeden pokoj, děti každý svůj. Když k nám tchyně přijde bydlet, zabere jeden dětský pokoj. Děti se začnou hádat, protože každý potřebuje svůj prostor. Stydím se to přiznat, ale tchyni vnímám jako velkou zátěž. A co byste dělali vy na mém místě? Napište mi, co si o tom myslíte.

Rate article
Add a comment