Neměla jsem vůbec rodit, protože nejsem dobrá matka! Jak jsem mohla přehlédnout okamžik, kdy můj nevlastní syn “zplodil dítě” s mojí dcerou?

Dobré zprávy

Hele, musím ti něco povědět. Vezmu tě trochu zpět, do začátku devadesátých let. To byla doba… tehdy žila Marie v Brně a vychovávala sama svou dceru, protože její manžel zemřel. Nebylo to vůbec snadné, ale Marie byla silná. Měla dvě práce, šetřila každou korunu, aby Elišku uživila.

Po třech letech jí jeden kolega představil Viléma, hodně slušného chlapa. Vilém měl ze svého prvního manželství syna Michala. S tou ženou se rozvedl, protože začala hodně pít a dokonce mu brala peníze z peněženky. Tak se Vilém s Marií začali víc bavit a nakonec ji požádal o ruku. Marie dost váhala, ale její kamarádka ji přesvědčovala Vilém je srdcař, pracovitý, a hlavně večeře si pěkně dopřeje, ale rozhodně to nepřehání s alkoholem. Tak Marie kývla.

Eliška s Michalem si sedli, a všechno vypadalo růžově, jenže ne na dlouho. Viléma zničehonic postihla mrtvice a zemřel. Marie si říkala: proč zase já, a proč zrovna takhle? Ale brečet neměla čas, musela řešit, co bude dál s Michalem. Bylo jí jasné, že ho do dětského domova nikdy nedá už byl jako její.

Tak začali žít tři spolu. Michal po osmé třídě nastoupil na střední technickou školu, hodně Marii pomáhal, bral Elišku ze školy, aby na ni nikdo nedělal zlé. Marie měla pocit, že konečně má skutečnou rodinu.

Jenže jednou jí zavolala zdravotní sestra, že je Eliška špatně a že ji odvezli do nemocnice. Marie všechno nechala a letěla tam co nejdřív. Doktor jí řekl, že brzy bude babička.

Marie absolutně nevěděla, co s tím. Nebylo, že by na Michala křičela, spíš si s ním v klidu sedla a povídali si: Michale, jsi dospělý, vážně tě nenapadlo, že to může mít následky?

Michal jen pokrčil rameny: Jasně že jsem to věděl, ale fakt jsem nevěřil, že se to stane hned napoprvé… Neplánovali jsme další dítě. Elišku mám rád, chtěl jsem si ji vzít, ale až později, až to zákony dovolí… Marie navrhla, že těhotenství nějak schovají a dítě napíšou na ni, ale mladí byli rozhodnutí. Chtěli se vzít a být legálními rodiči.

Tak Marie běhala po úřadech skoro měsíc, vyřizovala všechny papíry a zařizovala svatbu těch dvou, i když byli mladí. První tři roky byly náročné Eliška se věnovala dítěti, Marie dřela ve dne v noci, aby všechny uživila. Michal hledal brigády a přispíval, alespoň trochu.

Pak dodělal školu, našel si normální práci a všechno začalo být jednodušší. Marie mohla normálně pracovat a konečně i spát.

Od té chvíle uběhlo pětadvacet let. Eliška s Michalem jsou stále spolu a jsou vděční Marii, že v ně věřila a dovolila jim být rodinou. Vytvořili opravdu krásný život. Přemýšlela jsem co bych asi dělala na Marijně místě?

Rate article
Add a comment