„Ne všechno se mi daří,” odpověděla Helena. „Můj nevlastní otec mě pořád kritizuje.”

Dobré zprávy

Jak se jmenuješ, krásko? zeptal se cizinec, když si přisedl vedle dívky.
Jsem Barbora, odpověděla dívka. A ty?
Já jsem Karel, já a tvoje maminka budeme bydlet spolu. Teď jsme jedna rodina ty, já a tvoje máma!

Brzy poté se máma i Barborka nastěhovaly ke Karlovi. Nový nevlastní táta měl prostorný byt se třemi pokoji v Brně, kde Barbora dostala svůj vlastní pokoj. Karel byl pozorný, často jí kupoval sladkosti nebo nové hračky, zatímco její pravý otec se ozýval jen tehdy, když se chtěl hádat s její mámou.

Jednou máma Barborku překvapila oznámením, že její tatínek má už novou rodinu a přestěhoval se do Prahy. Barbora byla smutná, protože svého tátu měla ráda. Máma na ni sice občas křičela nebo jí dala na zadek, ale tatínek to nikdy neudělal. Jasně si vzpomínala, jak se rodiče rozcházeli máma tehdy na tátu křičela a dokonce ho chtěla praštit. Co jí zůstalo navždy v paměti, byla mámina slova k tátovi:

Nemysli si, že jsi mi rohy dal až jako první, už je máš dávno, jako jelen!

Pak si máma sbalila věci a odešly bydlet k babičce do Olomouce. Barbora nechápala, kde táta přišel k těm rohům, když neměl ani vlasy, natož parohy. Rodiče se potom nadobro rozešli.

S Karlem šlo vše dobře do chvíle, kdy Barbora nastoupila do první třídy. Škola ji nebavila, mezi spolužáky byla trochu neposlušná a rodiče museli často do školy kvůli poznámkám, někdy chodil místo mámy Karel. Nevlastní táta byl důsledný v její výchově a často s ní dělal úkoly.

Ty pro mě nic neznamenáš, nemůžeš mi rozkazovat! říkávala Karlovi věčně Barbora, jak to slýchala od babičky. Ale já jsem vlastně tvůj táta, protože tebe živím a oblékám! odpovídal klidně Karel.

V den svých desátých narozenin se tatínek vrátil do Brna. Barbora už tehdy dobře chápala, co znamená dát někomu parohy. Možná ho nová žena také podvedla, řekla tehdy její máma. Tatínek požádal o možnost stýkat se s Barborkou, máma souhlasila. Tatínek i dcera byli šťastní, že se znovu vidí.

Jak se máš? zeptal se tatínek. Moc dobře ne, odpověděla Barbora. Karel mě pořád napomíná.
On nemá žádné právo na tebe křičet! řekl rozhořčeně tatínek.
Babička to taky říká, ale jemu je to jedno. přeháněla Barbora, Karel na ni nikdy nekřičel, jen chtěla, aby tatínek měl o ni strach.
Dobře, postarám se o to, slíbil tatínek. Při procházce v parku zjistili, že osm skluzavek je pro děti, na ostatní smí jen s dospělými, ale tatínek odmítl jít na kolotoč. Barbora přišla s tím, že se blíží její narozeniny a že si přeje nový chytrý telefon. Když máma přijela pro dceru, řekla jí, že Karel nikdy na Barborku nekřičí, ale tatínek ji neposlouchal.

Tatínek je lakomec! Ani v parku mi nic nekoupil, jen zmrzlinu. Prošli jsme se a nic víc. Karle, jsi lepší než můj táta!
Tak napravíme jeho chybu a o víkendu půjdeme do dětského centra zábavy!

Jenže naplánovaný výlet zhatila Karlova nepředvídaná pracovní krize. O přání na nový mobilní telefon nepadlo ani slovo.

Tati, Karel mě oklamal! plakala Barbora svému otci. Řekl, že půjdeme do dětského centra, ale pak řekl, že si to nezasloužím, ani nový telefon.

Lži nakonec fungovaly jako kouzlo. Tatínek jí koupil nový mobil tentokrát se nenechal ovlivnit máminým názorem ani Karlovými řečmi. Peněz nebylo dost, a tak Barbora dostala levnější model.

Nemohla jsi vydržet aspoň do narozenin? ptal se Karel. Přála bych si pejska! odpověděla Barbora.
Ale pejska budeš muset chodit venčit. To se ti asi nebude chtít, jako obvykle! řekl nevlastní táta.

Po těch slovech se Barbora rozplakala ještě víc, zavolala tátovi a stěžovala si: Tati, vem mě od nich! Karel mi pořád radí a dává lekce! křičela.

Rodina se začala víc hádat, všichni se snažili věci vyřešit sami. Barbora byla poslaná k babičce, kde se za chvíli objevila máma s kufry a oznámila rozchod s Karlem. Tatínek se vrátil k bývalé ženě, protože byla těhotná. Barbora tak nezískala ani nový chytrý telefon, ani pejska. A u babičky rozhodně nemohla počítat ani s kočkou!

Nakonec si Barbora začala uvědomovat, že není důležité mít vždy to, co si přejeme. Důležité je být obklopený lidmi, kteří nás mají rádi, i když to není vždy snadné. Získat nového pejska či telefon je méně důležité než najít v rodině vzájemný klid, porozumění a lásku.

Rate article
Add a comment