Zvyky v rodině mého manžela mě doslova přivádějí k nemoci, nemohu k nim chodit.

Dobré zprávy

Zvyky v rodině mého manžela mě ničí, nemůžu k nim chodit na návštěvu.

Nedokážu navštěvovat rodiče svého manžela, protože některé jejich zvyky jsou mi natolik odporné, že mi je až fyzicky špatně. Neumím se s tím vypořádat, je mi nepříjemné sedět s nimi u jednoho stolu. Jsem ochotná s nimi mluvit, ale představa společného jídla mě děsí. Můj manžel nic zvláštního nevidí, moje tchyně si naopak myslí, že jsem jen rozmazlená “princeznička”, která dělá z komára velblouda.

S manželem naštěstí bydlíme sami. Bohužel to není tak daleko od Prahy, kde bydlí jeho rodiče, aby nám stačil jen telefonát, a tak musím občas na návštěvu. Vždy je to pro mě velmi stresující a hledám výmluvy, proč se návštěvě vyhnout. V zásadě má manžel normální rodinu oba rodiče jsou zaměstnaní, oba mají vysokou školu, byt mají upravený a útulný. Ale jakmile přijde na jídlo, přepadne mě hrůza. Jsem dost vybíravá: nikdy neochutnám nic ze lžíce, kterou už olízl někdo jiný, ať je to kdokoli, dokonce ani můj muž…

U manžela jsem si částečně zvykla je mi postupně bližší, ale s jeho rodiči to nejde. Jejich zvyky jsou prostě moc. Tchyně například míchá salát ve velké míse a zkouší ho přímo z lžíce, kterou pak olízanou vrací zpět. To je pro mě naprosto nechutné.

Další věc při rodinných oslavách pijí tvrdý alkohol, já si radši přinesu víno. Tchyně si bez zaváhání vezme můj skleničku, ochutná “jestli je to dobré” a vrátí mi ji zpět. Nechápu proč, přijde mi to nečisté vždyť já jsem pro ni skoro cizí. Snažím se pak nenápadně vyměnit sklenici, ale někdy je to marné. Chování tchána mi také vadí, protože mě často po celý večer popichuje a někdy i dost drsným způsobem. Manžel se sice snaží situaci uklidnit, ale moc to nefunguje.

Dalším zvykem, který mě opravdu děsí, je to, že tchyně vrací zbytky zpět do hrnce. Ohřeje si polévku, nedojí ji a zbytek z talíře jednoduše vylije zpět do hrnce, který schová do lednice pokud v tom tedy není smetana nebo majonéza. Stejně postupuje se všemi jídly, případně i se saláty, které zůstaly na talířích po hostech. Proto u nich nikdy nejím, pokud není jisté, že jídlo bylo právě připravené je totiž možné, že jsou tam zbytky od minulých hostů.

Tchyně má ještě jednu zvláštnost: při smažení pánve postříká trochou slin, aby zjistila, jestli je dostatečně horká. Přitom existuje tolik hygieničtějších způsobů! Ona ale tvrdí, že se při takové teplotě vše stejně zničí, tak co. Mě to ale odpuzuje a ten obrázek mi pořád leží v hlavě.

Vyvrcholení všeho byl okamžik, kdy po hostině dali hluboký talíř s bramborami a gulášem dolů k psovi, aby ho vylízal, a potom ten talíř normálně dali do dřezu s ostatním nádobím. V tu chvíli jsem už neudržela emoce a řekla, že je na mě moc jíst ze stejného nádobí, jako pes. Rodina se na mě dívala jak na blázna a tvrdila, že přece všechno důkladně myjí. Jenže já to tak necítím psi nemají co lízat talíře, ze kterých pak jí lidé. Navrhla jsem proto tchyni, že když na mytí nezáleží, ať tedy umyje psí misku a nají se z ní. Tchyně se urazila. A co jsem řekla? Podle její logiky o nic nešlo, když je to umyté, ne? Manžel mě obvinil, že jsem to přehnala, ale já si myslím, že mám pravdu.

Opravdu nechci ke svým tchánům chodit. Nebo bych si aspoň ráda nosila vlastní nádobí a vlastní jídlo, abych si byla jistá, co jím ovšem to by byla oslava pokažená a tchyně by byla dotčená až do hloubi duše. Nevím, jak z toho ven. Nechci manželovi dělat naschvály, protože by měl problémy s rodinou, ale i já se nechci nutit do návštěv, které mě opravdu stresují.

Přála bych si přestěhovat se do Brna nebo ještě dál, abych byla ušetřena těchto návštěv. Pohodlně si zavoláme, ale už bych nemusela jezdit na návštěvy, po kterých se cítím mizerně.

Život mě učí, že ne všechny rodinné zvyky musí být stejné a že někdy je důležité nastavit si své hranice a hlavně, že zdraví a duševní pohoda stojí za to je chránit, i když to znamená přijít s upřímným rozhovorem nebo změnit zažité způsoby. S respektem k sobě i druhým totiž dáváme prostor vzájemnému pochopení.

Rate article
Add a comment