Hele, musím ti něco vyprávět, co jsem slyšela, fakt jak z filmu úplně po česku. Takže: jeden manželský pár si fakt užíval života. Svatbu měli když jim bylo třicet, narodili se jim kluk, fajn rodina, pohoda. Peníze měli, koupili si byt v Praze, chalupu někde u Berouna dali dohromady, aby to bylo fakt jako doma, všechno krásně opravené. Jezdili na dovolený do Chorvatska, do Itálie, prostě co rok to výlet. Její muž byl fakt věrnej nikdy žádná jiná, ona prostě nemusela na nic žárlit.
Syn vyrostl, oženil se s milou holkou, taky Češkou, jmenovala se třeba Zdeňka, fakt jméno, co jen u nás. Oba čerstvě přes dvacet. Jé, to jsme jak my s mužem, jen o deset let dřív! říkala si maminka celá hrdá. Hned jim koupili malý byt v Brně.
Ta žena byla opravdu šťastná. Jenže, jak roky šly, ať už to bylo z věku nebo proto, že Češi jsou pověrčiví, začala se trochu bát, že něco kazí tu idylku. Jako by čekala, že přijde rána.
A taky přišla.
Manžel náhle zemřel.
Ty jo, ona z toho byla dlouho hotová. Ale časem se trochu sebrala začala pracovat, protože předtím byla většinou doma.
Všichni kolem radili, že teď je na řadě dědické řízení. Vzala syna a šli k notáři. Upřímně v tomhle se moc nevyznala, ale počítala s tím, že polovina je její a polovina po muži pro syna. Žádní další pozůstalí, jeho rodiče už dávno nežili.
Jenže v kanceláři seděla cizí ženská, kterou nikdy neviděla.
Dědictví půlka, co byla manželova připadla právě téhle paní. Žena zůstala jako opařená, koukala střídavě na notáře a tu cizí osobu. Vypadala na padesátku, žádná krasavice. Očividně měla s jejím mužem něco společného.
Notář jí vysvětlil, že existuje dávná závěť. Manžel ji sepsal před 27 lety, někdy v mládí, a protože ji nikdy neodvolal, platí.
Před tolika lety byli prostě mladí, čerství absolventi, zamilovaní jak v televizi. On byl její první kluk, bylo to pro něj významné. Vesele jí říkával ty jsi moje dítě, i když byli stejně staří. Se smíchem se k němu tulila.
Jednou spolu koukali na film, kde si milenci psali závěť všechno je tvé, navždycky. Připadlo jim to vtipné, tak si to napsali taky, na papír. Ale ona pravá Češka chtěla jistotu, tak se šli na to ze srandy zeptat k notáři. Pak otevřeli šampaňské a šli si užívat.
No, jenže život šel dál. Jeho otec onemocněl, tak s mámou odjel do Drážďan na léčbu a ona tu zůstala sama. Párkrát se potkala s novým klukem, nakonec otěhotněla, on ji požádal o ruku. Její máma jí poradila: Vem si ho, ten aspoň nikam neutíká. Starého přítele už neviděla, neodpovídal.
Vzala si toho nového a přestěhovali se do Plzně, protože tam její manžel sehnal skvělou práci. Narodila se jim dcera, jenže vztah skončil rozvodem.
Sama si samozřejmě mezitím udělala novou závěť na dceru. Celé to staré už dávno pustila z hlavy.
A teď bomba jednou jí přijde dopis od notáře. Úplně zapomněla, že někdy někoho takového milovala, ale to jméno jí všechno připomnělo.
Ten muž mezitím prošel svým trápením pohřbil otce, pak byla nemocná jeho máma, a když zjistil, že ta jeho první láska je vdaná a jinde, snažil se na všechno zapomenout. Nakonec se oženil s jinou, docela fajn, žádná velká láska, ale měli hezký život.
No co teď? Ta neznámá paní si nárokuje polovinu majetku! Přesně tu půlku byt na Vinohradech, chalupu, auto a několik stovek tisíc korun na účtu.
Ta naše žena jen seděla a nemohla popadnout dech. Nejprve smrt milovaného muže a teď tohle zrada z minulosti, o které nevěděla. A teď má přijít o tolik peněz
Zkusila to řešit po soudech, ale bylo to zbytečný, jen jí to ubíralo síly.
Nakonec ta žena tu půlku dostala. Koupila si byt v Brně a s dcerou vyrazila do Chorvatska k moři. A každý den tam jen opakovala: Děkuju, děkuju úplně po našem.