– Mami, kde jsi byla? Hledala jsem tě všude! Byla jsem na dovolené. Možná mám i své vlastní starosti a záležitosti. A tohle je Filip. Budeme spolu bydlet.

Dobré zprávy

Maruško, mám tě čekat v neděli? zeptala jsem se své dcery.
Samozřejmě, odpověděla mi.

Těšila jsem se na děti a chystala se na jejich návštěvu. Chtěla jsem je pohostit něčím dobrým, aby se cítili vítaní. Celý byt jsem dala do pucu, všechno jsem připravila, prostřela stůl a pak už zbývalo jen čekat na hosty. Jenže nikdo nedorazil v domluvený čas. Začala jsem už být nervózní, jestli se jim něco nestalo. V hlavě se mi honilo, že jsem chtěla dětem dát i nějaké peníze vím, jak touží po novém autě. Nakonec jsem to nevydržela a zavolala Marušce. Zvedla to ospalým hlasem:

Mami, úplně jsem zapomněla, že dneska máme k tobě přijít.
Takže já jsem dva dny běhala, uklízela, vařila a chystala se úplně zbytečně? A ještě k tomu mám dneska narozeniny.
Mami, zítra přijdeme určitě! Byla jsem tak zaneprázdněná, prostě jsem na to zapomněla. Nebuď naštvaná.

Položila jsem telefon. Bylo mi hrozně. Všechno, co jsem pro ně nachystala, jsem vztekle vyházela. Potom jsem si sbalila věci, peníze, které jsem chtěla dát dětem, a rozhodla jsem se odjet na pár dní do lázní. Ten odpočinek jsem vážně potřebovala. Byl to skvělý pobyt. Jednou v parku ke mně přisedl pán a pozval mě na kávu. Jmenoval se Filip, býval soudcem. Povídání s ním bylo moc příjemné a zajímavé, měl spoustu veselých historek, já mu na oplátku vyprávěla něco o sobě.

Postupně jsme si padli do oka a zamilovali se do sebe. Před koncem mého pobytu mi Filip navrhl, jestli bych se k němu nechtěla přestěhovat.
Mám byt, beru důchod, mohli bychom si užívat volného času, občas zajít do kina nebo si sednout na pivo.
Nevěděla jsem, co mu na to říct. Mám přece děti, vnoučata
Oni mají svůj život, čas od času nás určitě přijedou navštívit, uklidňoval mě Filip. V tu chvíli jsem si vzpomněla na to, jak se dcera zachovala, a nakonec jsem kývla.

Za týden jsem se vrátila domů. Na dveřích našeho paneláku byl nalepený plakát s prosbou o pomoc při hledání jedné ženy.
To je kvůli tobě, že? podivil se Filip.
To bude práce mojí dcery, odpověděla jsem.
Nevěděla, že jsi odjela?
Ne, nic jsem jí neřekla.

V tom přišla Maruška po schodech.
Mami, kde jsi byla? Všude jsme tě hledali!
Byla jsem si odpočinout v lázních. Mám snad taky svoje starosti, ne? A tohle je Filip. Budeme spolu bydlet.
Tomu moc nerozumím
Neboj se, nic mi není. Nechceš přece, abych byla nešťastná?
Samozřejmě, že chci, abys byla šťastná.
Tak je to v pořádku. Pojď, ukážu ti pár dárečků, co jsem ti přivezla z dovolené.

No, řekni, troufla by sis na takový obrat v životě?

Rate article
Add a comment