Když se Rebečka poprvé obrátila na svého tatínka s prosbou o peníze, byl upřímně překvapený. Ještě víc ho ale šokoval důvod, proč jeho dcera peníze potřebovala.

Dobré zprávy

Hele, představ si tohle. Karolína vyrůstala v hodně bohaté rodině. Její táta jí splnil každé přání, na co ukázala prstem, to měla skoro hned. Ale čas s ní moc netrávil. Pořád byl v práci, řešil vlastní podnikání a domů chodil spíš jen kvůli svým milenkám. Dokonce o něm kolovalo, že jednu z nich měl jen o pár let starší než samotná Karolína.

Karolína šla po maturitě studovat na pedagogickou fakultu, i když táta si přál, aby z ní byla zubařka. Jenže ona si prosadila svou. Vždycky byla tvrdohlavá. Postupně přestala brát peníze od otce a žila jen z univerzitního stipendia. Přes léto se dokonce přihlásila jako praktikantka na letní dětský tábor, i když otec jí nabízel luxusní dovolenou někde na Maledivách. Odpálkovala ho, protože prostě milovala práci s dětmi.

Jednou večer zrovna dorazil autobus plný dětí z dětského domova. Všichni se zabydlovali v pokojích, kromě poslední holčiny, která vystoupila až na úplný závěr. Byla strašně drobná, taková hubená a její oči byly úplně jiný než u ostatních dětí hodně smutný, žádná jiskra, jaká by u holky jejího věku měla být.

Po chvíli si ostatní děti začaly stěžovat, že v domě něco hodně smrdí. Vyšlo najevo, že právě tahle holčinka schovávala po večeři pod polštářem plátek vepřového řízku. No a to se za tu dobu samozřejmě zkazilo.

Karolína tam vešla, podívala se jí do očí a holka se najednou rozbrečela. Nakonec špitla:

To je pro brášku.

A kde máš brášku? zeptala se Karolína.

Ten zůstal v jiném děcáku

A v tu chvíli Karolína neváhala, hned brnkla tátovi a poprosila ho o peníze.

No teda, poprvé mi volá s žádostí o pomoc, tak to musela být pěkně nalomená, pomyslel si její táta.

Karolíno, na co potřebuješ tolik peněz? Chceš si koupit nové auto?

Ne, tati. Chci za to koupit co nejvíc jídla pro děti z dětskýho domova.

Táta se rozesmál, pak jen řekl: Ty máš ale dobrý srdce, Karolíno a usmál se takovým tím laskavým tátovským úsměvem.

A takhle nějak to u nich doma opravdu chodilo.

Rate article
Add a comment