Rodiče Vítka nikdy nesouhlasili s volbou jeho partnerky a rozhodli se jednat razantně jednoduše ho vystěhovali z bytu v Brně, kde do té doby všichni žili. Přesto však Vítek zůstal neochvějný ve svém přání být s Danuškou, do které se bezhlavě zamiloval při studiích na Masarykově univerzitě. Všechno se začalo komplikovat, když rodiče zjistili, že Dana nepochází z jejich uznávané společenské vrstvy čekali od něj, že půjde ve šlépějích starých moravských tradic a vezme si za ženu dívku vybranou jejich rodinou.
Když se pravda o jejich lásce dostala na povrch, Víťova matka se rozzlobila do běla a nezůstalo jen u slov. Ani Dana nezůstala ušetřená dokonce se ji pokusili fyzicky odehnat od Vítka, aby jim syn neulétl na pokleslou cestu. Jakmile se však v domě zabydlelo napětí a Danuše trpěla, svěřil se Vítek své mamince a vše jí vylíčil. Jejich rozhovor rychle přerostl v prudkou hádku a matka nakonec tatínka doslova vyhodila z jejich bytu na Vinohradech, když zjistila, že jde proti její vůli.
Bez dalších možností se Vítek přestěhoval k Danušce na privát v Židenicích. Rozhodli se, že spolu chtějí zůstat za každou cenu krátce nato bylo svatba na brněnském magistrátu a byla veselka se vším všudy, i když jen v úzkém okruhu lidí. Čekaly je obtížné měsíce, avšak díky pomoci rodičů Dany a její tety z Prostějova se rychle postavili na vlastní nohy. Oba si našli práci, pronajali si malý panelákový byt a postupně rozjeli vlastní podnikání se sladkostmi U Danušky.
Ačkoli se jim začalo dařit a časem ušetřili i na vlastní byt, Viktovi rodiče zůstávali odtažití. Slavnost narození vnoučat přešla v jejich rodině téměř bez povšimnutí. Oproti tomu vztahy s rodinou Danušky jen sílily příbuzní dokonce přispěli korunou, když kupovali svůj první byt na okraji města. Postupně se přece jen staré rány začaly hojit. Rodiče a další příbuzní z obou stran našli odvahu přijít na návštěvu a svazky sovy se znovu utahovaly. Zdálo se, že vše konečně směřuje ke klidu, dokud jednoho dne nenastala podivná, téměř až snová událost s Danuščinou tchyní.
Jednoho večera se Vítek a Dana vrací z práce a v předsíni nachází svého malého synka Vašíka jak usedavě pláče pod květináčem. Babina ho totiž před chvílí ztrestala, protože odmítl jíst bramborové knedlíky s povidly. Vítek jemně přistoupil k mamince a poprosil ji, ať neubližuje dětem, což chvíli vypadalo, že přijala. Jenže druhý den se ten zlá fáma zopakovala. Tentokrát už Danuška nebyla ta tichá holčička, kterou si pamatovali ze školy vystoupila před tchyni, chránila synka a tiše, ale rozhodně ji varovala, že příště už jí ruku zlomí, pokud se ještě jednou dotkne jejich dětí.
V tu podivnou šedivou hodinu, když se tátové a synové ve snech i v realitě vracejí domů, přišel Vítek s otcem domů a matka ochotně předvádí na ruce modřinu, stěžuje si na Danušku a dožaduje se spravedlnosti. Ale malý Vašík vystoupil ze stínu a v dětské češtině vylíčil skutečný příběh. Táta i děda nakonec pochopili, kde leží vina, a dali mamince pěkně za uši alespoň ve snech, protože maminka konečně dohlédla na své místo ve změněné rodině. Odtud už měli všichni klid. Nikdo další už nemusel bránit děti před petrklíčovým hněvem. Koruny v prasátku přibývaly, rodina rostla a sny o starých vinách se postupně rozplývaly v moravských večerech jako mlha nad Petrovem.