Moje manželka mě opouští kvůli jinému muži a vyhrožuje mi, že se zbaví dětí, pokud si je nevezmu.

Dobré zprávy

Já a moje bývalá žena jsme si vlastně rozuměli jen na samotném začátku našeho vztahu. Bylo to to typické období čokolád, pugetů růží a pocitu, že jsme do sebe úplně zamilovaní. Ale jak jsme zjistili, že čekáme dítě a naši rodiče nás dotlačili ke svatbě, všechno se prostě nějak pokazilo. Ne že bychom se hned rozváděli po roce manželství a jednom synovi jsme to pořád táhli ale hádali jsme se kvůli blbostem několikrát do týdne.

Naštěstí jsem tehdy hodně pracoval, takže manželka byla doma s malým a aspoň jsme si částečně lezli z cesty. Když jsme se doma moc často nepotkávali a já si s malým užil každou volnou chvíli, šlo to nějak přežít. Možná proto jsme si pak řekli, že bychom mohli mít ještě jedno dítě, když měl syn čtyři roky.

A víš co? Druhé dítě nás vlastně dost sblížilo. Najednou jsme měli pocit, že máme docela v pohodě rodinu a byli jsme plně zaměstnaní starostma kolem dětí a domácnosti.

Po druhém přišlo i třetí dítě. Do práce jsem se obul ještě víc, a manželka se mnou souhlasila. Nikdy jsme nebyli typy, co by moc šetřily, ale chtěl jsem, aby naše děti nikdy neměly pocit, že jim něco chybí, a tak jsem makal jako blázen a rozmazloval je i ženu. Ale zjevně to nestačilo, protože když nejstaršímu bylo jedenáct a nejmladšímu čtyři, začala chystat papíry na rozvod a s klidem mi oznámila, že má někoho nového.

Upřímně, až takový šok to pro mě nebyl. Docela jsem čekal, že si někoho najde mezi školou a školkou měla prostě čas. Já byl pořád zaneprázdněný prací a pořád jsem myslel jen na rodinu. Co mě ale dostalo, bylo, jak mi bez váhání nechala děti na krku.

Byla to máma na plný úvazek, všechno kolem dětí vždycky zařídila ona, a najednou si prostě najde někoho nového a začne mi vyhrožovat, že jestli si děti bude muset vzít s sebou do nového manželství, radši je dá do děcáku nebo co. S tím jejím novým prej plánovali vlastní dítě, a ty moje prostě už nechtěla

Ty vole, jako fakt. Někdy mám pocit, že v Praze se už člověk nemůže na nikoho spolehnout, ani na mámu od vlastních dětí. Ale co, zvládli jsme to děti byly a jsou to nejlepší, co mě v životě potkalo, i když to občas byl fakt kolotoč.

Rate article
Add a comment