Žádná kouzla
Nový rok se blížil rychlostí, která brala dech. Pro Janu se všechno kolem valilo jako rozjetý vlak a ona stála na nástupišti s pocitem, že jí chybí jízdenka. Žádné štěstí, žádná silvestrovská nálada a nejspíš už ani nikdy nebude. Proč jen zvala hosty? Kdo by chtěl vítat nový rok po boku smolařky?
***
31. prosinec začal malou domácí pohromou: po deseti letech oddané služby se pračka rozhodla odejít do důchodu a v koupelně rozpoutala zatopení století.
Sehnat instalatéra na Silvestra? Opravdové dobrodružství! Po půldne prozvoněných čísel a myšlenkové krizi to ale Jana zvládla a na chvíli si s úlevou vydechla, že snad už má smůlu pro dnešek za sebou.
Ale kdepak
Odpoledne její rezavý kocour Matěj, samozvaný labužník a domácí postrach, zlikvidoval veškerý salám určený do vlašáku. Jí zbyl jen smutný hrášek a pár nakládaných okurek.
Matějovi to nestačilo. V hongkongské náladě začal lovit sýkorku, která si sedla na otevřenou ventilačku.
Obrovská fíkusová palma spadla z parapetu, zachytila vánoční stromek a v zápětí jednou provždy zničila starou, milovanou světelnou řetěz, kterou Jana nosila v srdci už od dětských let.
Střepy květináče, zbytky ozdob, které schovávala po mamince, a hlína se promíchaly v takové směsi, že jí málem rozplakaly.
A do toho rozbitá karafa, připálené kuřecí maso a poslední rána: když už byli hosté za dveřmi, Jana v hrůze zjistila, že zapomněla koupit dort. Ve zmatku volala sestře.
Lído, totální průšvih! Nemám dort!
Klídek! odvětila rozesmátá sestra do telefonu. Jsem u vchodu, běž dolů a všechno koupíme.
Fakt jsi tady?
Jasně, čekám pod barákem.
Když Jana sešla před dům, naskytl se jí výjev k pohledání: u Lídy stála jejich nejlepší kamarádka Zuzana s obrovskou taškou, a teta Jaroslava s lavorem aspiku v ruce.
Proboha, Jaro, proč jsi nesla aspik a rovnou v lavóru? vydechla Jana.
Vždy je lepší mít jistotu! ozvala se teta s důležitostí sobě vlastní, která vždy rozdávala “nevyžádané rady”. Předpokládám, že vlašák máte?
Jana jen bezradně rozhodila rukama
Zatímco děvčata sháněla dort, Zuzana se ujala výzdoby, a Matěj se s vervou zamotal do prskavkového řetězu a proměnil se v mimozemšťana.
Zachraňovat ho šel Lídin manžel Ondřej, který přijel rovnou z práce naštěstí v pravou chvíli.
Matěj byl v klidu, dokud nezahlédl Janu. Pak k ní vyrazíl tak nadšeně, že Ondřej od něj odcházel se škrábancem na ruce.
Dámy Omírily zraněného Ondřeje a on hrdina každým coulem se nabídl, že pomůže v kuchyni.
Jeho pomoc měla podobu dlouhého filozofování o tom, že salát je stav duše, ne suma ingrediencí a Janě s Lídou to pro dnešní večer stačilo.
Jani, co je tohle za krabici? volala z obýváku Zuzana. Je tu napsané Šťastný Nový rok a na boku poznámka: “Otevřít o půlnoci. Babička Božena.”
Jana přispěchala:
Úplně jsem na to zapomněla! Lído, babička Božka nám tu něco nechala. Říkala, ať to otevřeme na Nový rok v jednu slibovala překvapení!
Co myslíš, že to je? Lída zvědavě zkoumala krabici. Koukneme teď?
Jana zavrtěla hlavou:
Ty jsi blázen? Ona to určitě zkontroluje! A kdo ví, neskrývá tam nějaký háček nebo zámek. Necháme to, jak chtěla. Vydrž.
Napětí v místnosti by se dalo krájet. I teta Jaroslava usedla blíž a četla krabici očima.
***
Pak se sledoval prezident, šampaňské teklo proudem, jedl se kočičí vlašák, smálo se, dohadovalo, a když hodinové ručičky překročily druhou hodinu ranní…
Už dvě? kontrolovala Jana Tak je ten správný čas! pozdvihla krabici. Dámy a pánové, překvapení od babičky Božky!
Právo otevřít krabici dostal jediný muž.
Ondřej s napětím zvedl víko.
Uvnitř na vatě neležely peníze, ani staré snímky, ale desítky malých srolovaných lístečků převázaných barevnými stužkami. Každý zdobila nálepka se jménem.
Co to má být? nechápavě zamumlal Ondřej.
Jana rozbalila první lístek, ten s nápisem Jana, a četla nahlas:
Janinko, moje milovaná vnučko. Zase ti dneska něco nevyšlo? Pračka zlobí? Kocour ti snědl salát? Hlavu vzhůru! Každý průšvih je jen záminka objednat pizzu ke svému oblíbenému seriálu. Dort můžeš koupit i ráno. Hlavní je, že máš kolem sebe lidi, kteří ti s pizzou pomůžou. Mám tě ráda až na Měsíc a zpátky. Tvoje babička Božka.
Do místnosti se vkradlo ticho které hned roztrhly salvy smíchu.
Jana se smála tak, až jí tekly slzy.
Jak ona… Jak může všechno vědět?!
To je čirá magie, zapřísáhla teta Jaroslava šeptem.
Dej mi můj! netrpělivě vztáhla ruku Lída.
Otevřela svůj vzkaz:
Lído drahá, prosím tě, přestaň se s Ondrou přít o každou drobnost. Spíš ho obejmi. Je to zlatíčko, i když rád mudruje. Když s tím začne, dej mu pusu je to nejlepší argument proti mužské logice. Mám vás ráda.
Ondřej rudl až za uši a hned Lídu políbil. Přítomní tleskali.
Zuzana se smíchem rozbalila svůj vzkaz:
Zuzi, krasavice. Nehledej lásku v barech, ale v knihovně nebo v sámošce za rohem. Tam najdeš normální lidi, jako jsi ty. Jen nenosí trendy džíny na tělo. A: Přestaň si barvit vlasy na fialovo. Tvůj přirozený odstín je nejhezčí!
Jak ona může vědět o těch vlasech? zalapala po dechu Zuzana. Změnila jsem je přece teprve předevčírem!
Na konec přišla řada na tetu Jaroslavu. Opatrně, jako by šlo o šifrovanou zprávu, rozbalila svůj lístek.
Jaruško, má moudrá hlavo, ty vždycky víš všechno a do všeho mluvíš. Ale věř, že někdy je lepší mlčet a vzít si kousek dortu navíc. Mám tě moc ráda.
Teta Jaroslava chvíli strnula, pak si potichu rozkrojila kus dortu a poprvé za mnoho let neřekla ani jedinou radu.
Smích, vyprávění a vřelé objetí trvaly až do rána.
Děvčata zavolala babičce Božce přes videohovor a ta, usazená na pohovce v jiném městě, zářící štěstím, zvolala: Zlatíčka moje, mám radost, že se překvapení povedlo! A žádná kouzla v tom nejsou jen vás prostě znám a hrozně moc vás miluju!
Ráno při úklidu Jana všechny vzkazy uložila do krásné dózy, kterou postavila na poličku, aby byla na očích. Nebyly to jen přání byl to recept na štěstí od babičky: neboj se chaosu, směj se nezdarům, váž si těch, kdo jsou kolem tebe, a jez, na co máš chuť ale s mírou. A nikdy nezapomeň, že největším dárkem je vědomí, že někde žije někdo, kdo tě chápe a má tě opravdu rád. Navždy.