Vidět na vlastní oči
Po hrozné tragédii, kdy v autonehodě přišla o manžela a šestiletou dcerku, se Klára dlouho nemohla vzpamatovat. Skoro půl roku strávila v sanatoriu, nechtěla nikoho vidět, jen její maminka Milena byla celou dobu při ní a trpělivě s ní mluvila. Jednoho dne ale maminka promluvila:
Klárko, podnik tvého manžela se může brzy rozpadnout, drží to už jen ztěží. Vojtěch dělá, co může. Volal mi a prosil, abych ti to řekla. Ještě že je Vojtěch slušný člověk, jenže
Jako by ta slova Klárou trochu zatřásla.
Ano, mami, musím se zaměstnat, asi by byl můj Honza rád, kdybych pokračovala v jeho práci. Ještě že jsem něco pochytila, zval mě občas do kanceláře.
Klára se vrátila k práci a udržela rodinný podnik nad vodou. Přestože se jí v podnikání dařilo, velmi jí chyběla její malá dcerka.
Klárko, chtěla bych ti poradit vezmi si z dětského domova holčičku, a to takovou, která je na tom snad ještě hůř než ty. Pomůžeš jí a získáš tím i své vlastní štěstí.
Když si Klára slova své maminky rozvážila, pochopila, že má pravdu. Brzy už tedy navštívila dětský domov, i když věděla, že svou vlastní holčičku jí už nikdo nenahradí.
Anička se narodila téměř slepá. Rodiče se jí okamžitě vzdali, jakmile se dozvěděli diagnózu. Byli oba vzdělaní, z dobrých rodin, ale lekli se odpovědnosti a nechali ji v porodnici. I ti nejlepší mohou v sobě nést zbabělost.
A tak se Anička ocitla v kojeneckém ústavu, kde ji také pojmenovali. Vyrůstala a svět téměř neviděla, rozeznávala sotva šedé obrysy. V dětském domově se naučila číst, milovala pohádky a stále věřila, že i na ni jednou přijde dobrá víla.
Když bylo Aničce skoro sedm, přišla za ní ta víla. Krásná, elegantní, bohatá, ale duševně zlomená. Anička ji sice neviděla, ale stejně cítila její laskavost. Ředitelka domova byla překvapená, že si Klára chce vzít právě nemocné dítě, odpověděla jí obligátními větami, že má prostředky a zájem pomoci.
Vychovatelka přivedla Aničku za ruku. Klára, když ji spatřila, hned věděla, že je to ONO dítě. Byla jako andílek, se zlatými kudrnami a obrovskýma modrýma očima, které ale neviděly.
Kdo to je? zeptala se Klára, pohledem nepouštějíc dívku z očí.
Naše Anička, je báječná, něžná a laskavá, odpověděla vychovatelka.
Anička je moje, to je jasné, rozhodla se tehdy Klára.
Klára a Anička si padly do oka, obě potřebovaly nejen pomoc, ale hlavně lásku. S příchodem Aničky do rodiny se Klářin život změnil a získal nový smysl. Obracejí se na lékaře, ti jí dávají naději pokud Anička podstoupí operaci, může se jí zrak někdy vrátit, ale bude muset nosit brýle.
Klára se této naděje chytá, ještě před nástupem do školy Anička podstoupí operaci, ale vidí stále špatně. Ještě zbývá jedna možnost, ale musí se čekat, až dívka povyroste. Čas běží, Klára svou dcerku miluje nade vše, hodně se jí věnuje. Její podnik vzkvétá, Klára je úspěšná, krásná žena, ale muže si k sobě nepouští. Její svět se točí jen kolem Aničky.
Anička vyroste v krásnou dívku, skutečně pohádkově krásnou. Dokončí vysokou školu. Není rozmazlená, umí být vděčná, pracuje ve firmě své maminky. Klára má tendence kontrolovat její okolí, bojí se, aby se neobjevil nějaký zlatokop, co by jí chtěl připravit o její majetek i štěstí. Když něco zavětří, dá jasně najevo, že z toho nic nebude.
A pak přijde láska. Klára poznává Aleše, nevidí na něm nic podvodného a svolí k jejich vztahu. Brzy Aleš požádá Aničku o ruku. Přípravy na svatbu jsou v plném proudu, na půl roku po svatbě je naplánovaná poslední operace pro navrácení zraku Aničce.
Aleš je milý a pozorný. Něco v něm ale Kláru občas znejistí, ale vždy to zažene. Jedou s Aničkou do vyhlídkové restaurace za Prahou domluvit výzdobu sálu. Přes den je tu prázdno.
Usadí se a Aleš nechá na stole mobil. Vtom se spustí alarm na jeho autě, v rychlosti vyběhne ven. Anička čeká sama, zvoní Alešovi telefon, vytrvale, nakonec ho zvedne. Ještě nestihne odpovědět a už slyší hlas Alešovy maminky, paní Ivany.
Alešku, napadlo mě, jak se rychle zbavit té slepé Aničky. Známa má dvě místa na zájezdu, drží nám je. Po svatbě ji vytáhneš do hor, řekneš, že se chceš kochat výhledem. Půjdete spolu a už zařiď, aby tvá ženuška “omylem” uklouzla a spadla. Pak jdi rychle pryč a na policii řekni, že ti žena zmizela. Přidej slzičky, breč a vyžaduj pátrání. Když ji najdou, každý si řekne, že to byla nehoda. Stejně to bylo v zahraničí, nikdo nic nevyšetří Vím, že umíš zahrát zarmouceného manžela. Až udělají tu operaci, bude těžší se jí zbavit. Takové peníze nesmíme pustit, synku. Tak přemýšlej, já se loučím.
Ivana típla telefon, Anička ho pustila na stůl, jako by ji spálil.
Ona mě chce zabít, a jeho v tom má taky křičí to v jejích myšlenkách. Ještě před chvilkou byla šťastnou nevěstou, teď cítí ledový šok, když poznává skutečnou tvář těch, které brala za rodinu. Aleš její rozhovor se svou matkou neslyšel. Celá se třese.
V tu chvíli se Aleš vrací, říká:
Asi kočka, ale na autě žádné stopy. Zas zvoní jeho mobil, rychle ho bere:
Jasně, Romane, už tam jedu.
Jeď, zašeptá Anička, já počkám na mámu, promluvíme si spolu.
Tak jo, hned tam jsem
Anička sedí, pláče.
Pozoruje odcházejícího Aleše a volá Kláře.
Mami, přijeď prosím rychle do restaurace, snaží se znít klidně, ale hlas se jí třese.
Klárko, co se děje, slyším tě Hned přijedu.
Anička sedí sama, poznává ji známá, vedoucí restaurace Katka.
Aničko, vše v pořádku? Kam spěchal Aleš, vždyť jste chtěli
Katko, maminka přijede, jen nedorozumění, počkáme. Aleše si volali do práce.
Přinesu ti čaj, jsi úplně mimo, nabídne Katka a Anička přikývne.
Klára ví, že s Alešem byli v restauraci, je tedy překvapená, že volá dcera.
Co se tam mohlo stát, má malá je úplně mimo, přemýšlí cestou.
Za dvacet minut vchází do restaurace a usedá ke stolu.
Aničko, měla jsem hrozný strach, co se děje?
Mami, ona mě chce zabít. On taky.
Kdo? nechápe Klára.
Aleš a jeho máma Ivana. Slyšela jsem to. Volala mu, když měl telefon na stole a vyběhl ven. Plánovala, že mě nešťastnou náhodou pošle do hor a tam mě s její pomocí shodí. Spěchali na to, aby se operace nestihla.
Opravdu? Jsi si jistá, je ti dobře?
Mami, přísahám, slyšela jsem to na vlastní uši. Ivana ani netušila, že volá se mnou. Rychle jsem to položila. Aleš odešel, volali ho do práce.
Klára je v šoku. To snad není možné! Co teď? Zatímco spolu v restauraci přemýšlejí, volá Aničce Aleš.
Tak co, Aničko, je tam mamka, dohodly jste sál?
Klára vezme dceři mobil.
Haló, Aleši. Tak jsem ráda, že jsme se o vašich plánech s maminkou dozvěděly včas. Poslouchej mě dobře O těch vašich zájezdech
Jakých plánech, zájezdech? Aleš buď stále nechápe, nebo předstírá překvapení.
O těch, kde jsem měla nešťastnou náhodou zemřít v horách.
Aleš pochopil, že se matka prozradila a místo něj to zvedla Anička, navíc mu matka ještě napsala zprávu, aby to urychlil.
Zemřít, proč? Na co do hor Klára vytuší, jak je jeho zděšení falešné.
Aby ses stal bohatým vdovcem. Ale mám pro tebe špatnou zprávu nic z toho nebude. Věř mi, že když půjde telefon na policii, najdou všechna data, i smazané. Chápeme se?
Aleš chvíli mlčí:
Chápu Ale to matka
Jsi zbabělec, schováváš se za mámu. Sbohem, Aleši.
Druhý den Aleš zmizí z Prahy. Obviní matku, že ho podrazila, sebral jí peníze a utekl. Bojí se, že Klára s Aničkou půjdou na policii. Ivana také ve spěchu zmizí do Brna za známou.
Zažila šok všechno vidět na vlastní oči
Na oční klinice Aničce zákrok provedou. Klára je neustále po jejím boku, dokud má dcerka přikryté oči. Venku sedí na lavičce, když přijde mladý lékař, pan doktor Daniel Havel. Operoval Aničku zkušený chirurg, nyní je však pod dohledem Daniela, který Aničku podporuje a dodává jí sílu.
Daniel je zklamaný, lehce zčervená pokaždé, když Aničku zahlédne, je to vidět. Kláře neunikne jeho zamilovaný pohled, ale vidí, že je seriózní. Když jí sundali obvazy, Daniel přinesl velikánskou kytici růží. Anička se rozplakala poprvé v životě vše viděla na vlastní oči, předtím rozeznávala jen šmouhy. Teď se jí otevřel nový svět kytice i vysoký blonďák s šedýma očima.
Jsem tak šťastná, že vidím, rozbrečí se Anička a Daniel ji hned obejme a uklidňuje.
Anička teď musí pořád nosit brýle, ale to je maličkost proti všemu, co bylo.
Uplynul čas, svatba Aničky a Daniela byla překrásná. Po roce se jim narodila holčička s šedýma očima jako má tatínek. Anička je šťastná, má láskyplného muže, o kterého se může kdykoli opřít.
Děkuji za přečtení, podporu i odběr. Hodně štěstí!