Dnes zase večer sedím v pokoji porodnice v Brně a přemýšlím o dnešní noci. Hlavou mi běží všechno to napětí z posledních týdnů těhotenství ke konci bylo opravdu těžké, a proto mě lékaři přijali na oddělení už dávno před termínem. Vyšetření, kontroly, stále nové tváře u postele, všechny starosti a doufání. Ale to nejdůležitější čekám dvojčata!
Doktoři mi nabízeli plánovaný císařský řez, ale uvnitř se ve mně všechno vzpíralo, chtěla jsem porodit přirozeně. Věděla jsem, že to bude těžké, ale toužila jsem po tom. Naštěstí mi dali šanci a domluvili jsme opravdu vše včetně přítomnosti mého Filipa u porodu i když, jak znám naše porodníky, někdy si cizinců na sále moc nevšímají.
Porod začal večer kontrakce přišly okolo desáté a porodní asistentka okamžitě dala zprávu Filipovi. Přiběhl snad za dvacet minut a byl se mnou ihned i na přesunu na porodní sál. Naštěstí už jsem to všechno jednou zažila, věděla jsem co a jak, tak jsem se snažila držet klid a rozvahu. Přesně ve čtyři ráno přišla na svět naše první holčička.
Když se ozval její hlasitý křik, porodní asistentka mi hned pogratulovala k narození dcery. V těle se mi rozlil nepopsatelný pocit radosti, ale Filip se jen slabě pousmál a hned se rozhlížel po mně. Jen o deset minut později se za plného světla narodila i druhá dcera. Sama jsem byla celá šťastná, ale Filip najednou propukl v pláč, a nebylo to dojetím v očích měl smutek.
Na chvíli nás to na sále trochu rozhodilo, ale hned jsem zavolala, že není třeba si toho všímat: Dejte mu chvíli, vzpamatuje se. To je tak vždycky, máme už pět dcer, teď dvě další. Tolik si přál aspoň jednoho kluka, ale znovu nám osud nadělil holčičky. Ale má je rád a bude to v pořádku, ujišťovala jsem všechny i sebe.
A opravdu. Druhý den ráno jsem koukala z okna na zahradu porodnice a viděla, jak Filip přivádí těch našich pět holčiček, všechny s balónky a květinami, jak mi mávají a volají, jak mě mají rády. Filip jim vládl jako pyšný král své dívčí družiny. Tehdy jsem si byla jistá, že i tentokrát bude všechno dobré. Ale stejně mi ho bylo trochu líto jeho sen o synovi zase zůstal schovaný někde v koutě.