Moje sestra se rozhodla, že sama vychová své čtyři děti. Její manžel ji podvedl s kolegyní v práci. Od té doby už neměla žádný nový vztah. Sestra je vzdělaná žena, má tři vysokoškolské diplomy. Jeden z nich je z gastronomie. Jak si vzpomínám, pracovala v různých kavárnách a restauracích v Praze.
Dětem vždy kupovala všechno, co potřebovaly. Byly jí vděčné, ale neustále chtěly víc. Dnes už jsou dospělí a mají své vlastní rodiny. Moje sestra jim stále posílá peníze. Už dávno odešla do důchodu, přesto stále pracuje. Tvrdí, že jí dává smysl pomáhat dětem, považuje to za poslání svého života.
Jednou onemocněla chřipkou a ta jí rychle způsobila komplikace na plících. Těžká pneumonie nechtěla odeznít. Vzala si pracovní neschopenku a měla sotva dost peněz na živobytí. Pomohli jí přátelé, ale děti jí volaly jen ve chvíli, kdy přestala posílat peníze.
Zeptaly se na její zdravotní stav, popřály brzké uzdravení a tím to končilo. Nikdo se neptal, zda má dost peněz. Moje sestra požádala děti, aby ji navštívily. Odmítli. Všichni měli práci a své rodiny. Neměli čas na vlastní matku.
Cítila se tím dotčená. Celý život jim pomáhala, a teď, když byla v nouzi, ani nepřišli na návštěvu. Strávila měsíc v nemocnici Motol. O výdaje na léčbu se postarala opatrovatelka. Uzdravila se a vrátila se do práce. Děti se za celou tu dobu neozvaly. Asi jim někdo z příbuzných řekl, že je v pořádku. Až když byla propuštěná z nemocnice, vzpomněli si na ni znovu.
Na začátku se ptali, jak se cítí, ale brzy přešli k hlavnímu důvodu hovoru. Všichni chtěli peníze. Ani nijak neurčitě, přímo si řekli konkrétní částky v českých korunách a datum, do kdy mají být peníze na účtu. A tak to udělali všichni čtyři. Nebylo pro ně důležité, odkud matka peníze vezme, zajímali se jen o vlastní potřeby.
Sestra byla zklamaná. Nečekala takové chování od vlastních dětí. Možná za to může ona sama, ale bylo jí líto. Když člověk kvůli druhým úplně zapomene na sebe, doufá alespoň v nějakou odměnu. Možná neměla své děti tolik upřednostňovat, snad měla více myslet na vlastní budoucnost, nesměla se smířit s osamělým stáří. Teď už je ale pozdě něco změnit.