Syn mého kamaráda je úžasný chlapec. Studoval pilně, odmaturoval, našel si práci, dřel jako kůň. Dnes patří mezi zámožné majitele firem, má chalupu v Krkonoších, byt na Vinohradech povídám vám, zázrak, ne chlap.
Ale jak už to bývá, vždycky je nějaké ALE oženil se s dívkou. S podivnou dívkou, z rozhárané rodiny, věčně rozzuřená, žárlivá a necitelná. To nejsou jen slova mé kamarádky, která svého jedináčka svěřila jejím drápům, je to prostě skutečnost.
Ze začátku se ta harpyje zbavila všech jeho přátel. Proč je vůbec zveš, lezou ti do bytu jen kvůli pivu, tahají z tebe peníze nač je vlastně vůbec potřebujete jen tě využívají.
Potom přišly na řadu příbuzní. Jeho rodina je velká a soudržná společně slaví svátky, často si volají opravdová pevnost, silné rodinné pouto.
Ale žena vždycky obrátila oči v sloup při jakémkoli pozvání, vymlouvala se, když je někdo zval na návštěvu, a při každé plánované návštěvě propukla v náhlé migrény.
Nakonec už chodila jen matka, která šíleně toužila vídat svou vnučku. A samozřejmě jí chyběl syn.
Manželka pokaždé ztropila scénu.
Ne křičením a výbuchy, ale chladným, syčivým hlasem říkala: Řekla jsem ti už pětsetkrát, ale ty se ne a ne změnit nenos levná dárky, my žijeme jen s drahými věcmi, a ty přinášíš samou lacinost.
Syn jen stál a souhlasně pokyvoval: Mami, proboha
Včera jsem je potkala s další přítelkyní. Kámoška brečela a ukazovala mi třesoucíma rukama SMS. Snacha jí napsala, že se s mužem dohodli, že už by asi neměla chodit na návštěvy.
Se slzami v očích mi říkala, že jí syn zavolal a řekl: Mami, rozrušuješ moji ženu. Když přijdeš, nevzpamatuje se tři dny.
Ale v jádru o to nejde. Seděla jsem, povzdychla si, chudák, jak se to mohlo stát, taková smůla. Tahle hrozná snacha.
A pak náš společný kamarád povídá: Co s tím má společného ona? To ty jsi vychovala syna, který je krutý a bezcitný.
Rozčílila jsem se, že tomu nic nerozumí. Co má on dělat, když je ona taková? Dělá to všechno kvůli rodině, kvůli rodinnému klidu, a měli jste vidět, jaké byl dítě když byl v šesté třídě, udělal mamince k 8. březnu přáníčko.
Pořád ho mám schované, je to srdíčko a kytička, které sám nakreslil. Kdyby nebylo té ženy…
Kamarádka jen pokrčila rameny: Když chlap není zlý, žádná žena ho k tomu nedonutí. A šla pryč.
A najednou jako kdyby mi spadl šátek z očí.
Celý život mě učili, že dobrý muž vezme zlou ženu.
A teď?
Ukázalo se, že člověk je ubožák prostě proto, že takový je, ne proto, že ho k tomu někdo nutí…