Když jsou lidé dlouholetí přátelé, jako staří manželé, je nevyhnutelné, že sem tam dojde k hádkám a neshodám. A čím víc lidí, tím víc malicherných konfliktů a nevyřčených stížností.
Jednou mi kamarád vyprávěl, jak slavili Silvestra se společnými přáteli. Obvykle se scházely tři rodiny v bytě jedné z nich, ale loni jedna rodina odmítla, rozhodli se jet na svátky k rodičům.
Zbylé dvě rodiny se tedy domluvily, že polovinu večera stráví u jedněch a druhou polovinu u druhých. Všechno se připravovalo společně suroviny, pití, pochutiny, každý něco přinesl, všechny náklady platili na půl.
Sešli se, děti pobíhaly kolem stromku, zatímco dospělí seděli u stolu a povídali si do půlnoci. Ale hned po přípitku se najednou začaly u hostitelů dít zvláštní věci paní domu začala sbírat nádobí, pečlivě dávala zbytky jídla do lednice a její manžel dokonce vytáhl vysavač a začal vysávat kolem stolu. Chvíli nikdo nechápal, co se děje, ale pak bylo jasné, že je to jednoznačné znamení: je čas vyklidit pole. Přiznejte, není tohle v Praze docela neslušné, krátit hostům radost z večera tak okatě?
O to zajímavější bylo, že když se všichni později přesunuli do bytu druhé rodiny, nikdo se je nesnažil nenápadně vyhazovat. Atmosféra byla uvolněná, zábava pokračovala až do úsvitu, zpívalo se, pilo se, děti usnuly na gauči.
Inu, vysavač možná pomohl mému kamarádovi najít ztracenou ponožku, ale slušné vychování je v některých českých domácnostech přece jen vzácnější komodita než dobrý sekt za třistapadesát korun.