Mého syna vůbec netrápí, že když mu dám svůj byt, nebudu mít z čeho žít.

Dobré zprávy

Říká se, že jsme zodpovědní za vše, co se nám v životě přihodí, a že za to neseme vinu sami. Jakou volbu uděláme jednoho dne, tak budeme žít.

Ve svém životě jsem udělal špatné rozhodnutí, když jsem si spojil svůj osud s mužem, který to nikdy nemyslel vážně. V mládí jsem byl tak zamilovaný do Františka, že i když jsem věděl, že je to lehkovážný člověk, pořád jsem věřil, že se kvůli mně změní. Chtěl jsem tomu věřit, doufal jsem. Ale upřímně řečeno, lidé jsou prostě, jací jsou. Takže ani po narození mého syna, František své chování nezměnil.

Každý měsíc jsem se dozvídal víc a víc o jeho nevěrách. Vyprávěli mi o nich sousedé, přátelé i příbuzní. Bylo mi trapně, cítil jsem se ponížený i uražený najednou. Vydržel jsem to pět let, a pak jsem to vzdal. Rozvedl jsem se. Jediné pozitivní bylo, že František nebyl lakomý. Výměnou za to, že jsem nežádal výživné, mi přenechal svůj byt. Já a můj syn jsme tam ale nechtěli zůstávat byt jsme pronajali a přestěhovali jsme se k mojí mamince, která už tehdy potřebovala péči. Tak jsme žili.

Peněz z pronájmu bytu jsem využíval pro syna na oblečení, školu, různé výlety i hry. Snažil jsem se, aby měl kluk normální dětství. Mými výdělky jsme platili energie, jídlo a léky pro moji nemocnou maminku, která už roky ležela na lůžku. Celou dobu jsem si myslel, že syn mou péči ocení. Dnes je mi sedmapadesát, mám cukrovku, píchám si stále inzulín a snažím se žít, jak nejdéle to půjde.

Kvůli nemoci už nemohu nikde pracovat kdo by mě teď zaměstnal? Navíc ani nemám nárok na důchod, protože jsem často střídal zaměstnání a nikdy nevydržel dlouho na jednom místě. Často jsem pracoval načerno, abych vydělal co nejvíc. Žiji tedy pouze z peněz, které mi přináší pronájem bytu. Mému synovi je třicet jedna a nedávno mi oznámil, že se chce oženit a že se svou ženou budou bydlet právě v tom bytě.

Když jsem mu řekl, že nebudu mít z čeho žít, odpověděl mi jen, že to je můj problém. Teď opravdu nevím, co mám dělat. Nemám žádné úspory, potřebuji neustále léky, musím něco jíst a platit složenky. Co mám dělat? Jak mi tohle může udělat můj vlastní syn? Proč?

Rate article
Add a comment