Tchán úmyslně ztrpčoval život svému zeti, aby zjistil, zda je opravdu ten pravý muž pro jeho dceru.

Dobré zprávy

Přátelé říkali, že jsem měl smůlu jak s manželkou, tak ještě větší smůlu s jejími rodiči.

Moje žena, Lucie, pochází z movité rodiny a nikdy si nic neodepřela. Rodiče ji poslali na prestižní vysokou školu v Praze, koupili jí vše, co si přála, a pomáhali jí na každém kroku. Po škole sice začala pracovat, ale co si vydělala, to si nechávala pro sebe. Všechno šlo na její vlastní účet. Její otec to na ní oceňoval říkal tomu hromadění majetku ale mě při každé možné příležitosti napomínal, že nedávám do rodiny tolik peněz, kolik bych měl.

Musíš být oporou, aby se moje dcera mohla o tebe opřít jako o skálu. Budeš mít na to, ji uživit, když onemocní? Máš dost peněz na dovolenou v zahraničí?

Mně a Lucii nikdy otázka peněz nepřišla nijak zvlášť důležitá byli jsme spokojení s naším společným rozpočtem. Zato tchán z toho dělal vždy velké téma. Bylo to už tak daleko, že jsem měl strach z každého setkání s jejími rodiči a pokaždé jsem se snažil vymyslet si na tu dobu nějakou neodkladnou záležitost. Stejně jsem ale jednou nemohl utéct a na oslavu tchánových narozenin mě Lucie tahala doslova za uši. Posadila mě ke stolu a donutila se usmívat na všechny známé, které otec pozval.

A co dělá tvůj zeť profesně? zeptala se najednou jedna z dam u stolu.

Je to takový obyčejný úředníček, odpověděl tchán s opovržením. Domů přinese jen pár korun, naše Lucie živí celou rodinu…

Už jsem to nevydržel. Neustálé veřejné shazování mě nejen uráželo, ale ubíjelo mi i poslední chuť se snažit.

Za prvé, nejsem žádný obyčejný úředník vedu plánovací oddělení. A za druhé, moje mzda rozhodně není zanedbatelná. Všechno platíme půl na půl. To, že nejsem ze dne na den ředitel a nekupuju Lucce drahá auta a vily, to je snad jasné. Pokud chcete pro svoji dceru to nejlepší, proč jste nám například nepomohl koupit byt?

Tchán se téhle odpovědi zasmál. Bylo vidět, že ho přímé jednání pobavilo.

Později, když už jsme seděli u svíček, dortu a popíjeli čaj, jsem si šel ven zapálit. Tchán se ke mně přidal.

Víš, špatný nejsi, řekl zamyšleně. Aspoň už umíš stát za svým. Člověk se nemá nechat ušlapat musíš chránit nejen sebe, ale i ty, na kterých ti záleží.

Došlo mi, že mě schválně provokoval, aby ze mě vypadlo, co ve mně dřímá. Peníze nejsou až tak důležité co je mnohem cennější, je umět chránit vlastní hranice a stát za těmi, které miluji.

Od toho večera jsem byl v očích Lucčiných rodičů konečně trochu někdo. Naučil jsem se, že když ustoupím úplně ve všem, nikam se neposunu. Je důležité stát si za svým.

Rate article
Add a comment