Zamilovali jsme se do sebe ještě jako studenti. Neměli jsme ani korunu navíc, dokonce ani na svatební kytici. Můj snoubenec mi tehdy utrhl na louce polní květy. Byly nádherné. Vdala jsem se těhotná. Po svatbě jsme se nastěhovali k mé mamince do paneláku na okraji Brna. Zatímco jsem dál studovala, maminka nám hodně pomáhala. Na začátku bylo mezi mnou a manželem všechno krásné. Chodili jsme na procházky, společně jsme vychovávali syna a manžel mi s ním hodně pomáhal. Každé ráno jsme se těšili, až otevřeme oči a uvidíme našeho kluka.
Manžel se snažil vydělat peníze, jak jen mohl. Nastoupil do skladu v jedné firmě jako skladník, tahal těžké věci celé čtyři roky. Pak se rozhodl, že zkusí vlastní podnikání otevřel si malý obchod s potravinami u zastávky tramvaje. Podnikání nám začalo jít. Postavili jsme si dům na kraji města, koupili auto. Dali jsme si všechno, o čem jsme předtím mohli jen snít. Manžel chtěl, abych zůstala doma a starala se o domácnost. Poslechla jsem ho. Syn vystudoval ekonomickou fakultu v Brně a manžel ho hned po škole zaměstnal jako účetního ve svém obchodě.
Ale jen pár dní potom mi syn v slzách řekl nepříjemnou pravdu manžel měl milenku. Stála jsem před volbou: rozvod, nebo dělat, že se nic nestalo. Rozhodla jsem se mlčet. Doufala jsem, že ho ta ženská brzy omrzí a všechno skončí. Jenže za dva měsíce mi manžel sám vysypal, jak to je. Ta žena čekala jeho dítě. Tvrdil, že se rozvádět nechce, protože se nám dobře žije. Slíbil, že bude žít s ní, ale mě finančně zabezpečí. Prý bude dál pomáhat i synovi.
Cítím se opuštěná, zrazená. Nemůžu se nikde najít. Pořád mám v hlavě náš první večer na lavičce, když mi do dlaní vtiskl kytici zvonků a heřmánku.