Veselá historka o mé tchyni: Pozvala nás na večeři, i když dobře věděla, že po práci sotva zvládnu sám otevřít dveře

Dobré zprávy

Moje tchyně je opravdu dáma… Vlastně bych svůj příběh mohl ukončit už touhle větou, protože v ní je obsažena celá moje frustrace. Ale pro větší jasnost budu pokračovat. Každý večer jsem se vracel z práce domů a padl vyčerpáním na gauč. Představte si, kolik chuti by člověk měl po dlouhém dni ještě něco uvařit pro svou snoubenku. Jednou večer jsem přišel domů a uslyšel jsem manželku, jak telefonuje. Zdálo se, že rozhovor teprve začal:

Ano. Mami, ahoj…, jo…, jo…, ne, ještě jsem nejedla! Právě přišel, něco uvaří, až bude mít chuť. Ano, samozřejmě, že mám hlad, dneska jsem měla jen snídani. Hlad přece není konec světa, mami, vydržím to. Takže… zváš mě dnes k sobě?

Byl jsem tak rozčilený, že jsem během toho hovoru neřekl ani slovo. Seděl jsem tam a zatínal pěsti. A když manželka položila telefon, oznámila mi s nevinným úsměvem a radostnými poskoky: Maminka nás zve na večeři, a začala vypočítávat všechna jídla, která její maminka občas vařívala k večeři. Měl jsem chuť říct všechno, co si o své tchyni myslím. A na závěr přidat přednášku o tom, Proč by se nemělo jíst těsně před spaním?. Ale… Přemohl jsem se, upravil se, oholil, a šli jsme na večeři.

Tohle ale byla poslední kapka a časem jsme se rozešli. Teď jsem podruhé ženatý. Oba chodíme do práce a býváme dost unavení, proto se v kuchyni střídáme. A právě díky tomu u nás doma vládne klid a pohoda.

Rate article
Add a comment